Jméno francouzského režiséra Pierra Schoendoerffera u nás není příliš známé, byl nicméně držitelem Oscara, prezidentem Francouzské akademie výtvarných umění a jako dokumentarista a tvůrce válečných filmů z bývalých francouzských kolonií dosáhl celosvětového uznání. Pocházel z nevelkého města Chamalières ve střední Francii, za druhé světové války začal studovat techniku v Annecy nedaleko švýcarských hranic (jeho otec zde byl ředitelem nemocnice), ale táhlo ho to k námořnictvu a filmařině.
Po druhé světové válce několik let působil u obchodního námořnictva, poté absolvoval povinnou vojenskou službu a ve Francouzské Indočíně (dnešní Vietnam) začal působit jako armádní kameraman. V závěru francouzské koloniální nadvlády v jihovýchodní Asii se zúčastnil slavné bitvy u Diên Biên Phu, tady ale padl do zajetí a natočený filmový materiál mu zabavili sovětští vojáci. Později jako dokumentarista pracoval v Alžírsku a Maroku, uplatnil se i jako novinář. Jeho režijním debutem ve formátu celovečerních snímků byl film ĎÁBLŮV PRŮSMYK (La passe du diable, 1958), do současnosti s odkazem na válku ve Francouzské Indočíně pak převedl starší literární předlohu RAMUNTCHO (1959). S hvězdným hereckým obsazením realizoval dobrodružný příběh RYBÁŘ Z ISLANDU (Pécheur d'Islande, 1959).
Významným počinem byl válečný film ČETA 317 (La 317eme section, 1965), v němž se odrazily Schoendoerfferovy osobní zkušenosti z bojů v Indočíně. Za tento snímek byl Schoendoerffer nominován na Zlatou palmu v Cannes, nakonec ale získal "jen" cenu za nejlepší scénář, s půldruhým miliónem diváků v kinech dosáhl film i solidního komerčního úspěchu. Na tento úspěch pak Schoendoerffer obsahově navázal kriminálkou CÍL 500 MILIÓNŮ (Objectif 500 millions, 1966). Ve Vietnamu pak natočil válečný dokument LA SECTION ANDERSON (1967), který mu v žánru dokumentárních filmů vynesl Oscara i ocenění v dalších zemích.
Kromě filmování se Schoendoerffer věnoval také psaní a za román Krab bubeník, vycházející ze životních osudů důstojníka Pierre Guillauma, získal v roce 1977 Velkou cenu Francouzské akademie. Následovala i filmová verze knihy pod stejným názvem (KRAB BUBENÍK - Le Crabe-Tambour, 1977) s Jeanem Rochefortem v hlavní roli, který získal Césara. Po pěti letech pak natočil film ČEST KAPITÁNA (L'honneur d'un capitaine, 1982), tenokrát z prostředí Alžírska. Ve svém předposledním celovečerním filmu BITVA O DIEN BIEN PHU (Diên Biên Phu, 1992) znovu zúročil vlastní zážitky z mládí stráveného v Indočíně. Jeho filmařskou dráhu uzavírá thriller VYSOKO NAD MRAKY (Là-haut, un roi-dessus des nuages, 2003) znovu zasazený do jihovýchodní Asie.
Pierre Schoendoerffer za službu v armádě a práci pro film získal řadu ocenění; jeho účast v bojích ve Francouzské Indočíně mu vynesla Řád Čestné legie a Válečný kříž, kromě již zmíněných filmových trofejí byl oceněn také Řádem umění a literatury od francouzského ministerstva kultury, od roku 1988 byl členem Francouzské akademie výtvarných umění. Jeho odkaz je zřetelný i v díle dalších filmařů, za všechny uveďme alespoň slavný americký film ČETA (Platoon, 1967).
Od roku 1958 byl ženatý s novinářkou Patricií Chauvel, s níž se v roce 1955 seznámil v Maroku. Mladší syn Ludovic a dcera Amélie se prosadili jako herci, nejvíce známý je ale nejstarší syn Frédéric Schoendoerffer (*1962), který proslul jako režisér, scénárista a producent.
Pierre Schoendoerffer zemřel na následky pooperačních komplikací v nemocnici ve městě Clamart 14. března 2012 ve věku 83 let.
Pavel "argenson" Vlach
