Cristina Donadio

Cristina Donadio je 167cm vysoká italská herečka, která nezapře svůj neapolský původ. Neapolský duch ji také doprovází ve vztahu se členy rodiny, která je typickou velkou rodinou držící pospolu. Není mnoho informací o Cristině dětství, protože o něm nikdy nemluvila veřejně. Vyrostla a stále žije ve svém rodném městě Neapoli, do kterého je velmi zamilovaná. Její rodina ji vždy podporovala a ani v obtížných dobách ji nikdy neopustila.

Cristina otěhotněla velmi mladá, již ve věku 16 let, kdy ještě navštěvovala střední školu. Zajímavostí je, že její syn se narodil ve stejný den jako jeho matka, tedy 5. listopadu. Pro nás je možná nezvyklé to, že se mladá maminka mohla starat o své dítě i během výuky. Navzdory neobvyklé situaci vyrostlo dítě, díky podpoře celé rodiny Donadio, zdravé a obklopené láskou. Ve svých 18 letech se Cristina vdala za otce svého syna. Manželství ale skončilo po dvou letech. Herečka k tomu řekla, že nebyla šťastná a tento vztah se pro ni stal dusivým.

Jednou z největších lásek Cristiny byl Stefano Tosi, její druhý manžel, který předčasně zemřel ve věku 29 let. Jak řekla v jednom rozhovoru, jejich vztah byl pravá láska a přátelství. Bohužel Stefano přišel o život při dopravní nehodě, když se vracel domů z Říma z ministerstva kultury. Cristina Donadio v roce 2011, 25 let po jeho předčasné smrti, vzdala jeho osobě hold divadelním představením „Da questo tempo e da questo luogo….25 rose dopo“.

Její herecká kariéra se zrodila téměř náhodou. Chodila do divadla s kamarádem, hercem a režisérem Giuseppe Gleijesesem a teprve díky němu začala cítit, že to je její cesta a že se chce stát profesionální herečkou. Další z neapolských rodáků, herec Enzo Moscato, se stal přelomovým bodem pro její kariéru. S Enzem jsou dodnes velcí přátelé.

Ve filmu debutovala jako Vittoria Pagano v několikrát oceněném dramatu německo-italské produkce Nel regno di Napoli (1978). O rok později se poprvé objevuje také na televizní obrazovce, jako Carmela Scimeni v seriálu La mano sugli occhi.

V devadesátých letech minulého století jí často do svých filmů obsazoval režisér Pappi Corsicato. Pro příklad se jedná o filmy Libera (1993), I buchi neri (1995), I vesuviani (1997). S tímto režisérem se setkala i v televizním studiu při natáčení seriálu Vivi e lascia vivere (2020).

Výraznou rolí, kterou si získala televizní diváky, byla Scianel v televizním seriálu Gomorra (2016). Za tuto roli získala v roce 2019 cenu Antonioni Award v rámci filmového festivalu Busto Arsizio. Postava Scianel vstoupila do národní kultury natolik, že vzniklo i několik písní, které se vztahují k této postavě. Cristina Donadio se úspěšně vypořádala s těžkou nemocí, když právě při natáčení seriálu Gomorra zjistila, že má rakovinu prsu. Tuto bolestivou zkušenost, která naštěstí skončila pozitivně, vyprávěla sama Cristina Donadio v krátkém filmu La Scelta, který byl uveden na filmovém festivalu v Benátkách v roce 2019. V únoru 2020 pak musela podstoupit chirurgický zákrok rukou.

Za svou kariéru byla zatím dvakrát nominována na Stříbrnou stuhu. V roce 1981 jako nejlepší začínající herečka, a to v roli Giuliany v dramatu Razza selvaggia. Podruhé roku 1993 za roli Carmely v komedii Libera (1993), jednalo se o cenu pro nejlepší herecký výkon ve vedlejší roli. Svůj komerčním úspěch na plátnech kin i v televizi obohacuje pravidelně a úspěšně na divadelních prknech.

Ve svém volném čase Cristina ráda hraje karty a zejména poker. Zajímavostí je, že je to také běžná činnost její nejslavnější postavy Scianel v seriálu Gomorra. Seriál je velmi populární také v Americe a Cristina tak má mnoho zahraničních fanoušků.

Její syn Antonio dal rodině a své matce tři vnoučata: Jean, Davide a Cri. Dnes žije Antonio se svou rodinou v Karibiku. Cristina Donadio je velkým fanouškem fotbalového týmu v Neapoli.

Málokdo odmítl roli ve filmu Felliniho a ona to ve své mladické nerozvážnosti udělala. Fellini si ji vybral pro interpretaci opakujícího se Mastroianniho snu ve filmu La città delle donne (1980). Fellini jí nastínil, jak má její postava vypadat. Vše bylo připraveno, ale měsíc k natáčení nedošlo. V ten moment potkala mladého režiséra Aurelia Chiesu, jenž jí chtěl do svého filmu Bim Bum Bam (1981). Sama Cristina Donadio k tomu řekla: „Byla jsem znuděná z nic nedělání, a tak jsem se rozhodla opustit Felliniho film a natočit Bim Bum Bam. Dnes říkám, jak hloupí jsou herci v prvních deseti letech kariéry. Sice La città delle donne není Felliniho nejlepším filmem, ale ...“ Fellini pochopitelně to málo, co natočila, do filmu nedal.

Petr "Hennes" Hennebichler