Robert Frank v roce 1941 začal studovat fotografii a po dobu šesti let působil ve fotografických a grafických ateliérech v Curichu, Ženevě a Basileji. Po válce v roce 1947 emigroval do Spojených Států, kde si ho najal fotograf Alexey Brodovitch, aby fotil pro módní časopis Harper's Bazaar. Frankova tvobra byla limitována pravidly, a proto práci pro Alexeye po pár měsících ukončil. Dále však, už na volné noze a svobodně, fotil reklamní a žurnalistické zakázky pro časopisy Vogue, Look, nebo Charm a to v letech mezi 1950–55.
V roce 1950 se oženil s výtvarnou umělkyní Mary Lockspeiserovou. Po roce manželství se jim narodil syn Pablo a později, v roce 1954, dcera Andrea. Během padesátých let byl podporován ve své nezávislé tvorbě řadou amerických umělců, např. Edwardem Steichenem, Franzem Klinem a převážně Walkerem Evansem, který se stal velkým zastáncem Frankovi tvorby. Evans mu navrhl, aby požádal o Guggenheimovo stipendium, které mu poskytlo plnou svobodu v tvorbě. Frank tak v období 1955–56 cestoval po celé zemi a tvořil svá díla. To vedlo k vytvoření jeho nejznámější publikaci „The Americans“, která poprvé vyšla ve Francii v roce 1957 pod názvem „Les Américains“. Ve Spojených Státech vyšla v roce 1959.
V roce 1959 vydává svůj první filmový počin Pull My Daisy a na nějakou dobu ponechává médium statického obrazu stranou. Po dobu nadcházejících deseti let se Frank věnuje převážně filmu a natáčí za tu dobu další čtyři snímky. Nejúspěšnější z nich byl kousek z roku 1969 Me and My Brother, který byl nominován na cenu Zlatý lev za nejlepší film na mezinárodním filmovém festlivalu ve Venezii. Ve stejném roce se rozvádí se svou ženou Mary.
Na počátku sedmdesátých let Rober Frank žije v kanadské provincii Nova Scotia, kde se vrací k fotografování. Desetiletá pauza a vliv kinematografie se projevuje hned v prvních dílech, kdy využívá koláží dvou nebo více snímků na jedné zvětšenině kombinací s textem. Také psal nebo škrábal na negativy. Cestováním po tamní krajině se vypořádával s velkým tlakem, který byl důsledkem tragické smrti jeho dcery Andrey po pádu letadla. Obrazem jeho emocí té doby se staly soubory „For Andrea“ 1954–1974 a „Pour la Fille“ z roku 1980. Jeho pozdější tvorba také reflektuje synovu smrt v roce 1994 nasledkem fyzické a duševní choroby.
Vojtěch "prima_tulak" Škuta
