Manja Behrens

Manja Behrens, (po provdání Manja von Appen) byla německá divadelní a filmová herečka. V roce 1966 si při rozhovoru pro berlínský časopis BZ povzdechla: „Co bych Vám o svém životě řekla? Uběhl rychle a nebyl nijak zajímavý." Novináři měli před sebou ženu, která patřila v Německu k nejvýznamnějším představitelkám západních dramatiků. Např. Romeo a Julie (Shakespeare), Gretchen und Iphigenie (Goethe), Taťjana (Gorkij), Kleopatra (Shaw), Nora (Ibsen), Minna (Lessing), Marie Stuartovna (Schiller) a Ljubow Jarowaja (Trenjow). Ženu, která popletla hlavu Goebbelsovi a byla pět let milenkou nacišpičky č. 2 - Martina Bormanna.

Narodila se do rodiny notáře. Její matkou byla divadelní herečka Maria Lichtenegg. Manja Behrens studovala angličtinu na německé univerzitě v Praze (Karlova univerzita). Rodina se po Černém čtvrtku dostala do finančních potíží a Manja Behrens musela studia přerušit. Do roku 1934 pracovala jako pomocnice u zubaře. Pravděpodobně již od roku 1930 si platila kurzy herectví u Waldemara Staegemanna, později u Ericha Ponta. Manja Behrens zažila rychlý, dalo by se říci „raketový" vzestup. Debutovala roku 1935 v drážďanské Státní činohře hrou UND PIPPA TANZT! Hrála titulní roli. Rok nato (1936) účinkovala poprvé ve filmu STÄRKER ALS PARAGRAPHEN. Tobisem, který byl v letech 1927 až 1942 po UFA druhou největší společností produkující filmy, jí byla nabídnuta smlouva na 2000 říšských marek. Ve stejném roce natáčí film SUSANNA IM BADE. Přes noc se stala vyhledávanou herečkou. Hrávala milovnice a naivky. Po těchto dvou rolích se seznámila z Josephem Goebbelsem, který se do ní zamiloval. Dodnes se spekuluje o tom, zda-li byla jeho milenkou. Nebyla. Oba filmy, které natočila, byly na dlouhou dobu její poslední. Jako Goebbelsovu milenku ji vnímala veřejnost. Své setkání s Goebbelsem později popsala Manja Behrens v dokumentu HITLERS HELFER (HITLEROVI MUŽI, 1996) jako „velmi nepříjemné". Manja Behrens se vrátila do Drážďan, ale „drby" jí udělaly společenskou reklamu. Během následujících dvou let se její honoráře zvýšily sedmkrát. V roce 1940 se na filmařském bále setkala s Martinem Bormannem a zamilovala se. Vztah trval do Bormannovy smrti v roce 1945. Manja Behrens dostala k Bormannovu telefonímu číslu heslo, které sekretářkám sdělovala, že je jedná o hovor první priority. Je zajímavé, že Bormanna milovaly obě ženy. Bormannova manželka Gerda mileneckému vztahu přála a oba milence „chránila". (Sama zemřela na jaře 1946, necelý rok po manželovi na následky chemoterapie. Bormannovy ostatky byly objeveny až roku 1972 na berlínské ulici Invalidů.) Vztah Manji Behrens s Bormannem zůstal na rozdíl od aféry „Goebbels" pro veřejnost tajemstvím. V závěru války se vzdala herecké kariéry a pracovala jako dělnice ve šroubárně.

Po ukončení války hrála v drážďanském divadle. Žila ve východním bloku a repertoár se skládal ze „současných" a „revolučních" her. Její třetí film se jmenoval GEJAGT BIS ZUM MORGEN (1957). Zajímavý je její čtvrtý film SONNENSUCHER. Film byl natočen roku 1958. Zobrazoval konflikty mezi násilně dosazenými sovětskými řediteli německých firem na jedné a německými dělníky na druhé straně. Film byl uvolněn do kin až v roce 1972. Mezitím britský historik Hugo Trevor-Roper odkryl totožnost tajemné „M" s Bormannových deníků. Aféru uveřejnil v Německu časopis Bunte a pro Manju Behrens to znamenalo dvacetiletý zákaz filmování. Intenzívně se věnovala divadlu a role, které odehrála, ji proslavily v německých divadelních ročenkách. Od roku 1952 vystupovala na prknech divadla Theater am Schiffbauerdamm ve hře DIE FEINDE, o rok později ANNA KARENINA ve Volksbühne Berlin, kde s úspěchem hrála do roku 1967. V tomto divadle se seznámila s jevištním výtvarníkem Karlem von Appenem, za kterého se roku 1958 provdala. Zákaz filmování se paradoxně nevztahoval na televizi, byl totiž vydán před jejím vznikem. Mezi lety 1960 až 1980 účinkovala v osmi TV filmech. Ale v roce 1964 si kupodivu zahrála Kláru ve filmu KARBID UND SAUERAMPFER. Šlo o úsměvnou komedii, kdy rozbombardovaných Drážďanech chybí jídlo, nefunguje elektrika, neteče voda, ale jako vůbec první se kuřáci snaží opravit fabriku na cigarety. V roce 1967 přechází do divadla Maxima Gorkého, které je nejmenším berlínským divadlem. V roce 1974 obdržela Uměleckou cenu NDR. Na vrcholu divadelní kariéry se po 21-leté pause vrátila k filmu. Jako každý německý herec prošla séríí VOLEJTE POLICII 110. V Berlíně se po dvacetipěti sezónách dožila sjednocení Německa a rozlétla se do světa. Pohostinsky hrála ve vídeňském Burgtheateru, Státním divadle v Bernu, v městském ingolstadtském divadle atd. K jejím 85. narozeninám ji Der Tagesspiegel složil hold a označil ji za herečku, bez které by nebylo německé divadlo. Její poslední filmová role byla televizní DAS GROßE FEST (1992). Své milované divadlo opustila až roku 2000. O tři roky později Manja Behrens zemřela a je pochovaná na drážďanském lesním hřbitově Weißer Hirsch.

ČSFD.cz