Ladislav Lakomý: 1931 - 2011

Ve věku 79 let zemřela po dlouhé nemoci jedna z nejvýznamějších brněnských hereckých osobností Ladislav Lakomý. Spolu s Oldřichem Slavíkem, Josefem Karlíkem a Vlastou Fialovou patřil k uznávaným autoritám a pilířům divadelní scény jihomoravské metropole. Po absolutoriu na JAMU (1956) působil devět let v brněnském Divadle bratří Mrštíků, následně pak do roku 1996 v Národním divadle v Brně (původně Státní divadlo Brno). Velice krátce působil v Praze a Uherském Hradišti. V hereckém souboru patřil mezi herce, kteří byli schopni vytvářet psychologicky nejsložitější charaktery (Myškin v Dostojevského Idiotovi, Čechovův Ivanov).

I přes velký počet filmových rolí, kinematografie nikdy nedala šanci vyniknout jeho bezespornému talentu. Snad žádný jiný herec neztvárnil na filmovém plátně a v televizi tolik státnických a jiných historických postav, jako právě Lakomý. Jako příklady můžeme uvést básníka Josefa Horu (Dvacátý devátý - 1974), spisovatele Eduarda Urxe (Dny zrady - 1973), reformátora Duryho (Putování Jana Amose - 1983), Vladislava Vančuru (Člověk proti zkáze - 1989) nebo prezidenta Beneše (Gottwald - 1986). Stejně jako jeho brněnští kolegové, i Lakomý se poměrně často objevoval ve slovenské kinematografii (Veľká noc a veľký den) a především v brněnském studiu Československé televize, kde byl velmi častým návštěvníkem (Prokop Diviš, Sestra Amáta).

Téměř dvacet let vyučoval Lakomý herectví na JAMU a brněnské konzervatoři. Často působil v dabingu (Jean Marais, Alain Delon) a jeho podmanivý hlas byl často slyšet také v dokumentárních filmech a seriálech. V roce 1999 získal Cenu Fr. Filipovského za celoživotní mistrovství v dabingu. Na plátně se objevil naposledy v roce 2001 ve filmu Podzimní návrat, na divadelních prknech letos v lednu. V posledních letech také spolupracoval společně s Josefem Somrem na dokumentárním cyklu České televize Poutní místa.