Vrabčiak (E07)

V české tvorbě pořád vysoký nadprůměr. Znovu silný příběh, výborně vybraná (a zahraná) hlavní hrdinka "vrabčák", znovu otevřené nové rezonující téma zastaralých osnov a nesmyslnosti biflování neužitečných detailů (kdo z nás v životě kdy použil např příslovečné určení...?).Jen zase ty zkratky a nesmyslné zjednodušování děje diváka, co jen malinko přemýšlí, opravdu bolí - to jako fakt odejde ombutsman ze schůzky s ministryní, aby se potkal v nemocnici s nějakou neznámou holkou co špatně píše...? Ombustmanova manželka má chalupu zrovna vedle bydliště této holky...? Alternativní škola, která je jak z nebe spadlá, je taky do 20 km od ní...? Taky postava ombustmana byla v tomto díle jak Jekkyl a Hyde - v každém záběru se choval jinak. A vůbec mi tam od prvního dílu nesedí postava manželky s Parkinsonem "tedy něco jako ombustmanovo svědomí"  - zbytečný balast odbíhající od podstaty seriálu a zkracující čas na klíčové věci. Nebýt toho tak dám 100%... (18.10.2021)

90%. Typický příklad toho, jak velké množství látky a nesmyslů je vtloukáno dětem do hlavy a jak obrovské nároky jsou na ně kladeny. S naprostým NEdůrazem na pochopení podstaty znalostí a opravdu důležitých věcí, s trváním na prosté znalosti nic neříkajících definic a dat. To se bohužel za poslední generace vůbec nezměnilo a jen tak nezmění, bohužel. Dnešních dětí je mi opravdu líto, mají to těžké, ještě těžší než jsme měli my. A přitom je to tak zbytečné ... Škola se stala otravnou nutností, povinným zlem, které je na dětských duších pácháno. Namísto aby dětem něco dávala, aby se těšili ze znalostí, probouzela v nich touhu po poznání, rozvíjela zvědavost a nechala je objevovat nové možnosti, používat svou logiku a řešit běžné věci. (17.10.2021)

Vážím si toho, jak seriál každé téma zhodnocuje ze všech úhlů pohledu. Všechny názory představuje vyváženě, aby divák zavčasu pochopil, že na každém z nich něco je a jen na nás je, zda budou stát proti sobě, nebo se doplňovat a podporovat, aby z nich vzniklo i řešení. Setrvávat v zákopech jen proto, aby se hrálo, a protože je můj názor můj, problémy neřeší, ale prohlubuje. Je k tomu pochopitelně potřeba rozum – ten selský i ten akademický. Bez nich si člověk některé věci nikdy v životě neuvědomí. I tomu se věnuje tento díl. Všechny díly zatím hodnotím plným počtem. Tento mě ale asi uchvátil ještě víc. Nejspíš tím uhrančivě přirozeným rytmem venkova, ze kterého vyvěrá zdravé člověčenství – na farmě je ho dnes přece jen víc než ve velkoměstech… Především ale nádhernými postavami, ztvárněnými sympatickými herci, mezi nimiž bych se ráda poklonila úžasné Dorotce Šlajerové. A už se těším na další díl :) (19.10.2021)

Asi děj má/měl dospět k určité katarzi, nicméně není asi myslitelné, aby ombudsman, uceněný učitel (!), u kterého je více než pravděpodobné, že je schopen přijímat a též poskytovat alternativní způsoby výuky, netušil nic o alternativních školách a sveřepě stál za rigidním způsobem memorování vědomostí. Vždyť individualita žáka je v tomto případě základ. Takže děj zajímavý, příběh správně kontroverzní a k zamyšlení, ale podání kvůli příliš okatému a účelovému tlačení na pilu (ombudsman, ředitelka, matka) ne moc přesvědčivé. (18.10.2021)

Bohužel tento díl opravdu dost šustil papírem, Vaculík na jedné straně, která hájí tradiční školství a empatická manželka, která hledá smysluplnou alternativu na druhé... Dívka byla výborná, snad brzo dostane další příležitosti. ..ale jako pro mnoho dalších je pro mě jednoznačným favoritem Pavel Řezníček, který je fakt k sežrání.  To jsem nečekala, že mě tak dostane...jen tak dál!!!!!!!!!!!! Přemýšlela jsem, zda vůbec autoři chtěli, aby tak postava vyzněla tak, jak já ji chápu. (02.11.2021)