Triumf vôle

Ambiciózní dokumentaristé si často troufají. Jejich sny a touhy jsou omezené pouze a jen možnými prostředky, jinak by si dovolili nemožné. Ale co když je zadavatelem agresivní ideologie, co se potřebuje zviditelnit? Pak můžete všechno. Stříhat na tisíc kousíčků mohutné zástupy, zabírat politiky ze všech stran, vidět věčně nadšené tváře davů a další sny megalomana. Ďábelsky talentovaná Leni Riefenstahl dává lekci všem tehdejším fádním dokumentaristům a zároveň sepisuje příručku pro pozdější naopak krajně levicovou filmařskou obec padesátých let. Triumf vůle může být dvojím pojítkem a tím je zásadní i dnes. Ukazuje z hlediska nacistů moc a nepopsatelnou charismatičnost jejich vůdce. A zpětně je možná ještě daleko významnější. Dokonale obnažuje šílený fanatismus mas a nelidskost Hitlerových projevů. Leni možná nechtěně vytvořila největší zbraň pro obranu mladých generací před nacismem. Její dokument mě zhrozil a utvrdil, že je silnější než desítky moderních rekonstrukcí, které zpravidla zvedají kazatelský prst a přísně varují. A koho Triumf vůle ovlivní negativně? Tomu zřejmě není pomoci, je to v něm a probudilo by se to třeba někde jinde. Už jen proto, že propaganda je tu i dnes a její síla rozhodně neklesá. (30.10.2009)

4 roky před začátkem 2. sv. války se Leni Riefenstahl, která se významně přátelila s Adolfem Hitlerem rozhodla natočit dvohodinovou nacistickou propaganda, oslavující nejen Adolfa Hitlera ale celý německý národ. Ačkoliv, šly všechny ty myšlenky mimo mě nemohu filmu upřít určitou velkolepost a monumentálnost, která je patrná hlavně při davových scénách, které jsou prostě neuvěřitelné. Jinak je to spíše odstrašující záležitost, jejiž děsivost se prokáže převážně v závěrečné Hitlerově řeči. (27.04.2010)

Triumf Vůle se dá hodnotit podle mnoha různých kritérií. Těžko se samozřejmě odhlíží od skutečnosti, že triumfuje tu především propaganda adorující stranu a vůdce, jež už nějaké ty zlé činy mají za sebou a ještě horší před sebou. Jde o propagandu účinnou? Inu dnes již jen těžko ze svého zážitku posoudíme, jak monumentalizující a heroizující snímek utvrzoval sounáležitost Parteigenossen. Můžeme se uklidňovat vědomím, že na nás Triumf nepůsobí, neboť my jsme již nad barbarské časy meziválečné doby povzneseni a nad ně kultivováni. Přesto i nás může zamrazit při vědomí jaký filmařský talent se dal do služeb nacismu. +++++ Můžeme se tázat i: "Měl bych se na to podívat?" Ale samozřejmě, chci-li si říkat "vzdělaný", nevyhýbám se Kapitálu, Mému boji, klasické mechanice, ani Triumfu vůle. A pak se podívat na propagandu současnou, která se jistě ještě chytřeji než my učí ze svých vzorů a taví je tak, abychom stále podléhali jejímu volání. Snad však Triumf může posloužit jako vakcína proti aktuálnějším a rafinovanějším virům dnešní politky. +++++ Triumf však ještě není otevřeně "pekelným snímkem". Zdá se mi býti silnější i nebezpečnější propagandou ta, která někoho očerňuje, jež říká: "Dej si pozor!" než ta oslavná, Triumfální. Stát v němém údivu či volat v extatickém vytržení: "Heil," nás bez dodatku: "Bij Žida!" nemusí příliš vzrušovat. Výzev ke krutostem se v Triumfu, pokud se pamatuji, mnoho nevyskytuje, pokud vůbec. Přesto je vhodnou základnou pro další politickou práci, jejíž výsledky právem neblaze prosluly. Dnes řada státníků a jiných osob s vlivem na politické dění přednáší projevy podstatně brutálnější. +++++ Udělte tedy hvězdy za film stvořený s umem, ale plný nudných projevů, poučný nejen pro historiky, ale propagující nacismus, jednu z nejnenávistnějších ideologií dějin. Já dávám opatrnické tři, berte je s rezervou. (17.04.2007)

Když pominu celou "nazi ideology" a beru to jen jako dokument, pak můj dojem: nic moc, nuda. Jakýkoliv dokument o mužích třetí říše, který dávají pravidelně na primě je stokrát zajímavější. Když vezmu v potaz "nazi ideology" tak jsem neslyšel nic jinýho než stupidní nacionalistický blábolení, neustále opakování slov "Mír", "Říše", "Fuhrer" a furt dokola. Neni nic nudnějšího než sledovat "politické" debaty nebo jako v tomto případě propagandu. Hitler prostě lidem nasliboval hory doly, mazal jim med kolem huby a "normální" lidi, jak mají ve zvyku, mu to na to skočili a spolkli mu to i s navijákem. Ani Hitlerův záveřečný projev jako "zlatý hřeb večera" mě nezaujal , nebylo to ani k smíchu ani k pláči, prostě jen děsná nuda. (07.11.2009)

18 měsíců předtím mu menšina Němců dala hlas, nicméně stačilo, aby vyhrál volby. Pak se shodl s průmyslníky, "oblafnul" stařičkého presidenta, který, než zemřel, mu dal absolutní moc. A po 18 měsících od převzetí vlády ukazuje geniální dokument, jak mu Němci oddaně a nenahraně zobají z ruky. A nejen to - jak jim nepřijde uhozená všechna ta maškaráda kolem s pompézními symboly, které ještě před rokem neznali, a nyní se k nim takřka modlí. A když dav nadšeně řve "sláva vítězství" a šermuje pravicemi, není to kompars herců, nejsou dirigováni roztleskávači, ale planou jim oči svatým zápalem.... /// Pro dokument režisérka dostala, pokud vím, neomezené možnosti umístění kamer, a především neomezený rozpočet - a je to vidět. Dokonale posloužila propagandě o Německu na velkém vzestupu, ale také si postavila pomník filmové slávy. Naprosto nepravděpodobné scény - kdyby nebyly pravdivé - historie, která ústila do tak obludného scénáře... (22.04.2007)