Žena za pultom

No, Chalupáři byli alespoň vtipní, a dokonce to byl záměr....ale tohle je prostě seriál ze života spořádané moderní socialistické ženy, pardon, soudružky...prostě nuuuudaaa, a ještě k tomu vylhaná nuda.... A když už mám tu příležitost, dám k lepšímu svůj oblíbený vtip o bývalém režimu: Prominenti Strany a různí jiní pohlaváři (čili svině) si žili jako prasata v žitě...jenom jedna jediná byla švorcová... (04.08.2003)

Zalovila jsem v hlubokých vodách československých seriálů a na háčku mi uvízl tenhle. A rozhodně nelituji. Pan Dietl prostě psát uměl, tudíž jsou všechny příběhy, resp. životní peripetie jednotlivých postav, hluboce lidsky napsané a charaktery postav dokonale vyobrazené. Herecké osazenstvo skýtá pastvu pro oči – za všechny bych ráda zmínila paní Medřickou, pana Menšíka a paní Maciuchovou, jejich kreace jsou fantastické. A neodpustím si pár slov k partu paní Švorcové, její dilema - milující matka vs zamilovaná žena - je strhující a výborně zahrané. Tak, to by bylo. Ne, nebylo. Je to moc pěkně natočeno a celým seriálem zní velmi příjemná hudba. Tak, to jsou moje tři hvězdičky. Jednu ubírám za ty sockecy. Vím dobře, že to tenkrát jinak nešlo, ale stejně mi to místama rolovalo ouška. A druhou sundavám za tu lživou reklamu či jak to trefně nazvat, v době, kdy se k nám dovážely zelené pomeranče z Kuby, banány byly k vidění jen o Vánocích a fronty na ně byly dlouhé jak pracovní týden… a zbytek už si odpustím, budu shovívavá. (10.10.2016)

Seriály byly odjakživa diváckým fenoménem, tím spíš, když je stvořil mistr dialogů a příběhový kouzelník Jaroslav Dietl. Co tedy hraje ve prospěch dnes prvoplánově odsuzované Ženy za pultem? Prodavačská story je z valné části o milostných problémech, svatbách a rozvodech, tedy o tématech vždy spolehlivě zabírajících. V mozkovém centru, za které si autor zvolil šatnu samoobsluhy, hrdinky stále probírají a řeší, kdo s kým, o čem, proč, pro koho, a odtud se pak rozbíhají dějové linky jednotlivých epizod. Tu někomu onemocní dítě nebo naopak dorostlejší potomek neudělá zkoušku na vysokou školu, jindy je někdo podveden svým partnerem či je ostatním představen někdo nový. Řeší se kauza ztracené láhve koňaku, nástup nové učnice či mimořádná směna o Vánocích. Zkrátka vše, co patří k životu jednoho obchodu a jeho vesměs ženského personálu. Dokonce se o slovo přihlásí i ženská emancipace... Snad jen v jediném Dietlova obchodnická pohádka nekopírovala realitu – v prezentaci širokého sortimentu zboží; nicméně ideologická stránka věci byla v rámci možností maximálně potlačena a koneckoneců už dobová kritika úpěla a psala cosi o televizní červené knihovně. Velkou váhu, tehdy i dnes, mají ovšem herecké výkony, které lze jen stěží zpochybnit. Vladimír Menšík, Zdeněk Řehoř, Hana Maciuchová, Dana Medřická, Slávka Budínová, Petr Haničinec, Josef Langmiler, Jaromír Hanzlík i tisíckrát proklínaná Jiřina Švorcová, která (nejen) v roli Anny Holubové dokázala, že je vskutku velkou herečkou. Možná, že ten seriál svým pomalejším tempem a statickým způsobem natáčení zestárl. Jistě, ve srovnání se současnou produkcí, jejíž obsah divák někdy díky klipovému střihu nestačí ani postřehnout, nemůže obstát. Jenže co když v případě Ženy za pultem i dalších socialistických seriálů nejde ani tak o nostalgii, jako o přirozenou poptávku po seriálech z prostředí, které zná každý. A ještě něco. Dnes mají tvůrci možnost psát svobodně, mohou být otevření, mají podmínky, o jakých se tehdejším scénáristům nesnilo. A přesto se velmi často nedaří. Dialogy váznou, postavy jsou neživé, zápletky banální. A tak nezbývá dodat, že představa, že by nekorunovaný "král seriálů" Jaroslav Dietl žil dnes, je velmi inspirativní. (14.12.2008)

Banány přivezou odpoledne...já vám zavolám. 1) Ve své době jsem tento seriál stejně jako většinu ostatních dietlovin považoval za hodně mizerný. Nudná kožená Švorcová si podávala ruku s agresivně svazáckou Bouškovou a ťulpasem Haničincem, zatímco v práci naslouchala Menšíkovu ideologickému školení o moderním socialistickém obchodu. Diblík Maciuchová poťouchle glosovala dění jako z Dikobrazu a vesele vážila ementál (!) a banány (!!) - pamětníci vědí, ostatní nechť se zeptají. 2) Ale odpad to, milí mladí přátelé, zcela určitě není. Dietl & spol. byli špičkoví profesionálové a úlitby režimu jsou dobře čitelné a tudíž nepříliš škodné. Dílo je silně dobově podmíněné, ano, ale odpad? 3) Až dojemně působí tehdejší představy o "potravinovém luxusu" - šiška imitace a levná francouzská brandy Napoleon. 4) Za pozornost stojí tehdejší sortiment i ceny. Šestnáctikorunová (za kilo) rajčata či čtrnáctikorunové pomeranče, stejně jako vlašák za 2,40 - přepočítejte si to ekvivalentem 1:8 (ve srovnání mezd) a hned se ukáže, jak dobře se tehdy žilo. (28.02.2011)

Presne tak, ako bolo napisane podo mnou. Svorcova exhibuje a stare komunisticke struktury krochkaju od blaha, ako sa nam to len skvele zilo v nasom Normalizacnom raji. A najradsej by tento normalizacny raj opat prinavratili k zivotu, aj s celou SNB, VB, StB, Tuzexom, bonmi .....Dal by som nulu , ale po Novembri 1989 priklusal este vacsi hnoj /Tisic a jedna noc, Esmeraldy, Simplemente Maria, Ordinace ...../, tak musim aspon tych 30 %. (12.01.2013)