Dlouhá míle

Drama od začátku do konce v každém díle a každém záběru podporované napínavou hudbou. Nevím proč, ale podmínka pro vstup postavy do děje bylo asi, že se každá musí chovat jako totální idiot. Hlavního hrdinu, přestože evropského medailistu, každý posílá furt na hřbitov (zkuste to říci třeba Šebrlemu), přičemž on půlku seriálu klesá do hrobu, aby v druhé půli svůj pád trochu přibrzdil a v posledním díle zčistajasna vystoupal až na samotný vrchol, který ještě překročil tím, že zůstal s "umírajícím" protivníkem v tunelu (aniž by mu jakkoli pomohl), přestože jsou kolem kameramani a další lidé a tím všem ukázal, že starost o soupeře je přednější než nějaký trapný světový titul. Kdo z nás by to udělal... Přesto musím říct, že násilná dramatičnost u mne slavila úspěch a seriál, na který museli herci hodně trénovat, mne několikrát doslova přikoval k obrazovce. (28.10.2009)

"Víš, co by to bylo, kdyby chlap z našeho baráku vyhrál Mistrovství světa? Přinejmenším by tady spravili výtah a vymalovali barák." I to je důvod fandit československýmu sportovci. Já mám sport rád, vášnivě ho provozuju, se zájmem se na něj dívám a tak jsem si seriál ze sportovního prostředí nemohl nechat ujít při premiéře v Československý televizi. Bylo tam všechno - hodní, zlí, talentovaní, pedanti, líní, přející, závidící, doping i běžeckej závod s tramvají. Co chtít víc? Možná špetku věrohodnosti, možná míň předvídatelnosti a možná o třicet kilo lehčího maratonce, ale já jsem se přitom rozhodně nenudil. (04.07.2021)

Dlouhá míle je dle mého tak trochu polozapomenutým seriálovým počinem, což je škoda. Příběh je zasazen do netradičního sportovního prostředí a prakticky veškeré zápletky se tak točí ohledně sportu. Pochválit musím skvělé herecké výkony Skopala a Čenského a možná ještě povedenější ze strany Čepka, Brzobohatého či Větrovce. Potěší i menší role pro Haničince a Němce, kterým takovéto úlohy skvěle padly na tělo. Zmínil bych také Potměšila, zde úlisného Vašuta a Kostelku, kterému role zapšklého pijana parádně sedla. Celý seriál doprovází na první poslech výtečná hudba, což při pohledu na autora (K. Svoboda) není vlastně ani překvapující. Co se příběhu týče, tak musím rozhodně uznat, že je poutavý. Nechybí tu napětí, emoce a rovněž krásný odraz reality, kdy je sportovec během svých úspěchů všemi milován, ale jakmile se dostaví krize, svět se od něj odvrací a nabírá až zrůdné tvářnosti. Hlavní hrdina je renomovaným atletem, kterého však nesledujeme při jeho cestě na vrchol, ale spíš na jeho úpadku, resp. postupnému pádu až na úplné dno i do spárů alkoholu. Otázkou tak zůstává, zda se dokáže sebrat a pokusit se o návrat mezi sportovní elitu a rozloučit se tak s hvězdnou kariérou nějakým úspěchem. Během prvního dílu je divák ještě na vážkách, zda je Ondřej Vesecký (S. Skopal, hlavní hrdina) primadonou nebo obyčejným klukem, kterému bylo dáno stát se úspěšným, avšak v dalších epizodách si jednoznačně získává sympatie. Ne příliš charakterní role pro Brzobohatého byla velkým kořením, podobně jako charismatická úloha pro P. Čepka. Nemohu hodnotit jinak než 5*. (15.05.2020)

Co je Rocky Balboa pro box, to je Ondra Vesecký pro atletiku. Až po pětadvaceti letech jsem se zase setkal s touto mou seriálovou láskou z dětství až začínající puberty. Dlouhou míli a příběh Ondry Veseckého jsem tehdy opravdu "žral". Dlouho jsem nedokázal dokopat se na seriál podívat znovu (díky repríze po dvaceti letech byl a je naštěstí k dispozici, dokonce na webu ČT), vždy jsem kouknul na první díl nebo jeho část a na sledování celku jsem si neudělal čas. Bohužel. Nebo možná bohudík. Díky tomu jsem se k němu dostal ve chvíli, kdy mi dokonale sednul a já zhltnul první díl, po něm druhý, pak třetí, čtvrtý, pak i pátý a šestý a šel v sedm ráno spát. Dlouhá míle mě chytla jako kdysi, jednoznačně ční nad ostatními seriálovými počiny československé nebo české produkce. Těžko uvěřit, že seriál byl natočený ještě za bolševika (vysílán byl asi o rok později) a má ho na svědomí ten, který je pro svou tvorbu pro komerční televize posledních dvacet let vysmíván. (08.08.2017)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)