Dlouhá míle

Moje nejoblíbenější postava je tajemný běžec Sparty s číslem osm, který vždy vede, ale pak ho ve finiši předběhnou Čenský, Baselides a Skopal. :)) Celkově je to povedený sportovní seriál, který má svoje silnější i slabší stránky, nicméně ty silnější převažují. Důležité je, že hlavní linie příběhu funguje a dá se Skopalovi věřit. Úspěchy, pád skoro až na dno i návrat... Výborný Čepek (toho mám rád, každá scéna s ním je radost). Už trochu hůř fungujou boční linky, hlavně příběhy o partnerských vztazích, i dost herců je poněkud prkenných (z těch známých Čenský, Vašut, Šimůnek jako běžec Chládek). Na druhé straně tu člověk vidí spoustu pak slavných jmen (třeba ten, co vyvolá sázku o běh s tramvají je mladý Novotný ještě s vlasama). No když to vezmu jako celek, bavilo mne na to koukat. Což je překvapivé u filmu o něčem tak nudném, jako je běh. A ve srovnání s dnešními českými seriály to je pořád o ligu lepší. (05.05.2020)

Chvílemi ne příliš záživný seriál, ale s velmi pozitivním nábojem a výbornými hereckými výkony. Nemůžu si pomoct, ale ten běh za tramvají byl stráášně dlouhý. Ale je dobře, že si Adamec vybral ze všech adeptů právě Skopala. Ten sice tehdy musel do role hubnout, ale jako jeden z mála kandidátů skutečně rekreačně běhal. Což mu evidentně pro roli bylo ku prospěchu. (20.05.2011)

Ještě než se režisér Jiří Adamec umělecky naplno rozvinul v režírování estrád a ,,zábavných" pořadů na Nově a než různé ty Cesty domů a Pojišťovny štěstí odhalily jeho skutečný talent, natáčel kdysi před sametovou revolucí řemeslně kvalitní, byť mnohdy na ideologickou objednávku vznikající televizní seriálové projekty (vzpomeňme především propagandou skrz na skrz prosáklé Rodáky, ale i dobovou ideologií mírně čpící Sanitku). Dlouhá míle pak vlastně v ohlédnutí rekapitulujícím jeho uměleckou tvorbu patří k tomu nejlepšímu, co tento tvůrčí duch kdy natočil. Pokus o vhled do psychologie vrcholového sportu podpořený řadou ucházejících hereckých výkonů (ale i sportovních - kupříkladu sekvence z posilovny Svatopluka Skopala či inscenované záběry z atletických závodů, které vypadaly hodně autenticky), trochu překvapivý casting a tři zajímavé skupiny herců - skuteční charakterní herci (autentický Čepek, Radoslav Brzobohatý, ale koneckonců i představitel hlavní role Svatopluk Skopal...), režisérovi oblíbenci (především Jan Čenský obsazený už ve Zkouškách dospělosti) i herci-neherci a nakonec i herečtí bafuňáři (Petr Haničinec, Jan Teplý ...), kterým jsem jejich hrdiny vlastně věřil ze všeho nejvíce, protože v podstatě nikdy nic jiného než bafuňáře nehráli... Jiří Adamec prostě umně kolaboroval jak s minulým režimem, tak i s tím současným. Všichni komentátoři, kteří si tady na čsfd tak často stýskají nad tím, jaké že se dříve před rokem 1989 točily duchaplné seriály a co že se točí dnes, by si měli uvědomit, že je všechny točí dokola stále jeden a tentýž člověk... (09.08.2011)

Jednoznačně nejlepší seriál ze sportovního prostředí. O běžči, který spadne až na dno, kdy nemá jistou existenci (neumí nic jiného něž běhat), aby se zase pomalu drápal nahoru. Skvěle vykreslené zákulisní intriky, dokonce se objevila i anabolika. Ale seriál se dotýkal i rodičů slavného atleta, jak se vyrovnávají s úspěchy a neúspěchy svého syna a taky chování jejich sousedů na malém městě. Zejména Kostelka a Gregorová se ve svých rolích typických českých fanoušků (když si nahoře, opěvují tě - když dole, plivají na tebe) vyžívají. A nezapomenutelný je i závod Ondry Veseckého (Skopala) s tramvají, který končí u bývalého kina Tatra v Nuslích. A nesmím opomenout ani skvělou hudbu, která celý seriál doprovází, ani ústřední Křížkovu píseň "Když se řekne přítel, zavání to frází..." (02.04.2008)

Drama od začátku do konce v každém díle a každém záběru podporované napínavou hudbou. Nevím proč, ale podmínka pro vstup postavy do děje bylo asi, že se každá musí chovat jako totální idiot. Hlavního hrdinu, přestože evropského medailistu, každý posílá furt na hřbitov (zkuste to říci třeba Šebrlemu), přičemž on půlku seriálu klesá do hrobu, aby v druhé půli svůj pád trochu přibrzdil a v posledním díle zčistajasna vystoupal až na samotný vrchol, který ještě překročil tím, že zůstal s "umírajícím" protivníkem v tunelu (aniž by mu jakkoli pomohl), přestože jsou kolem kameramani a další lidé a tím všem ukázal, že starost o soupeře je přednější než nějaký trapný světový titul. Kdo z nás by to udělal... Přesto musím říct, že násilná dramatičnost u mne slavila úspěch a seriál, na který museli herci hodně trénovat, mne několikrát doslova přikoval k obrazovce. (28.10.2009)