Zabiják

Precizní, sympaticky minimalistický a bez emocí. Fassbender "na německýho turistu" sem vyloženě skvěle sedí. Chápu výtky že moc obyčejný, nenápaditý a strohý, nepřijde žádný mindfuck moment nebo zvrat, ani velkolepý akční vyvrcholení. Ale to je jedno, když zvolený přístup tak dobře funguje a vše jde spolu ruku v ruce. Za mě stylový a nepřetržitě poutavý teleport do kůže nájemného vraha. (15.11.2023)

Na Finchera až nezvykle nedivácky zážitok, tak ako aj jeho predchádzajúci Mank. Oproti nemu však disponuje predsa len zaujímavejšou atmosférou či pôsobivejším ponorom do (anti)hrdinovho vnútra a nielen výborným remeselným spracovaním, ktoré by už v tomto prípade asi nestačilo. Na jeho vrcholnú tvorbu však stále pozerá z diaľky a ani nebyť presného Michaela Fassbendera, Killer by vo mne rezonoval ešte o niečo slabšie. 70% (11.11.2023)

Cožpak o to, Fincher opravdu umí vcucnout a ždímat dívakovu pozornost na maximum. Líbí se mě, že Fincher umí vymazlit snad každej záběr a každou scénu do absolutní dokonalosti, jenže mě to tady celý zabil konec, nesed mě k atmosféře ani postavě. Líbilo se mě vyprávění přes hlavní postavu zabijáka a emotivní udržování odstupu od něj. Jenže čím víc přemýšlím o té zápletce vychází mě z toho vlastně naprosto tuctová byť absolutně dokonale zpracovaná a zahraná báchorka. Já nevím, sem někde mězi 3-4 hvězdičkama a to přesně v půli. Ještě chvíli si to budu muset v hlavě zpracovat než se rozhodno jakým směrem ty hvězdy dám. (10.11.2023)

Vlastně je to chytré dílko. Na začátku stojí poněkud vyčpělá premisa pubertálního rádoby-nihilisty, který si na konci přizná vnitřní rozpor, jehož si jako diváci celou dobu můžeme nepokrytě všímat: že si všechnu svoji neangažovanost a bezchybnost těmi motivačními řečičkami jen namlouvá, aby se nemusel cítit moc blbě, že je bezradný a ztracený ve světě a vlastním životě stejně jako všichni ostatní. Hudba mu každopádně pomáhá se od takových myšlenek rozptýlit. *** Není to ve své jednoduché podvratnosti úplně ploché, a protože většina lidí to beztak nepochopí a bude jim stačit, že to vypadá cool & simple, nejspíš tím Fincher i dokáže poplatit kasovní ztráty z takových klenotů, jako je Mank (můj koment), což mu jedině přeju. *** Vzpomenout na Jarmuschovy Hranice ovládání je rozhodně na místě, je to dle mého promyšlená součást Fincherova sarkastického šprýmu, bez nějž Zabiják přijde o větší část svého rozměru. Ti dva zabijáci nemohou být rozdílnější v hloubce vědomí ani životním postoji a roli ve světě, Fincher zcela záměrně natočil cool formou film o nehrdinovi bez sebemenších ambic měnit svět, jehož filosofie je nejen vachrlatá, ale ani mu moc nepomáhá, aby se cítil líp, a který dobře ví, že neudělá žádný zásek ani do čísel statistik o úmrtích. V Hranicích ovládání naopak sledujeme precizní přípravu výjimečně nadaného jedince s nezměrně silnou vůlí na klíčovou roli v nenásilném a nenápadném převratu, útoku na světovládu jiného osamělého muže. Fincherův film rozhodně vydává svůj smysl mnohem sytěji, zřetelněji a doslovněji v této provokativní a zřejmé korelaci. (B12) *** PS: Vynikající komentář tu má Traffic. *~ (18.11.2023)

Nikdo není výjimečný. Všichni jsme pouhé odchylky, ale jinak jsme v podstatě všichni stejní. Finecherův filozofující Zabiják vysvětluje důležitost překonávání nudy a výhody pečlivosti. Uvolněnější a klidnější úvod jsem snad neviděl. Je to balzám na duši a vzpomínání na seriálového Dextera ve svých začátcích. Umělé úsměvy, u McDonalda nebo u přepážce na letisti. Fassbender klade důraz na minimalistický projev, úspornou, pomalou mluvu a promyšlený, naplánovaný život, který se v jednom klíčovém momentě vymkne z kloubů. Andrew Kevin Walker adaptuje komiksovou předlohu o metodě a o tom jak důležité je zůstat nad věcí. Fincher zvolil repetivni opakování pravidel, které jsou ale často porušovány, aby zdůraznil hrdinův vnitřní neklid, který ovšem nemá vliv na jeho efektivitu. Prostě další den v práci.  Melancholická cesta za pomstou jako by byla pravým opakem Johna Wicka, přesto nabízí jednu z nejintenzivnějších bitek dvou zcela odlišných zabijáků, kterou vyloženě probublává umírněný (jak jinak) soundtrack Reznora s Rossem. Bez emocí, přesto naprosto precizně zrealizovaná. Právě absence emocí nebo nějaká nečekaná finesa brání Zabijákovi být něčím více než precizní a chladnou studií lidí, kteří prostě, don't give a... Fuck! (11.11.2023)