Choď a pozeraj sa

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. (26.05.2009)

„TU JSEM VIDĚL, JAK BERÁNEK ROZLOMIL PRVNÍ PEČEŤ A SLYŠEL JSEM, JAK JEDNO Z TĚCH ZVÍŘAT ŘÍKÁ HLASEM HROMOVÝM: JDI A DÍVEJ SE...“ /// Tak to mě kurva fakt nenapadlo, že v pětaosmdesátým natočej Rusáci takovejhle art. Válečnej. Často mám pocit, že mi z těch zvuků a děje, kterej se změní v poslední hodině na německý zvěrstvo, jebne. Jsem rád, že jsem na vlastní kůži pochopil, proč Alexej Kravčenko hrál v Nabarveným ptáčeti. „Jdi a dívej se“ s ním má totiž hodně společnýho. I tady chlapec ujde kus cesty. Ovšem tohle je v první řadě artový psycho, proti kterýmu je „Ptáče“ líbivej biják. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Knihu „Návrat do Chatyně“, kterou v roce 1972 napsal Alěs Adamovič, neznám. 2.) Slyšel jsem, že prej zaválky vobčas shořela nějaká vesnice. 3.) Thx za titule „fridatom“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ *** (18.10.2019)

Zavrhuju, co jsem napsal dřív. Jakkoli se pokoušet rozebírat prvky tohoto skutečně uměleckého díla nemá smysl, protože síle jeho působivosti se nedá podle slov uvěřit. Kdo chce vidět skutečnou hrůzu a myslí, že to ustojí, ať jde a podívá se. Tenhle film nesmírně ovlivnil můj pohled na život. Pochopil jsem, kolik věcí jsou zbytečnosti a nestojí za pozornost. To myslím vypovídá o mých dojmech víc, než kdybych tu vypouštěl moudra. (28.07.2006)

Syrový, děsivý, depresivní a především silně sugestivní film. Jeden z nejpůsobivějších sovětských snímků, jaký jsem kdy viděl..Lepší než Balada o vojákovi nebo Jeřábi táhnou. V některých částech mi připadal i jako dokument. Pohled na děsivý válkou poznamenaný obličej Fljory (zcela mimořádný výkon po psychické stránce) střílejícího jak smyslů zbaveného na konci filmu do Hitlerova portrétu je silně destrukční stejně jako třeba retrospektiva událostí jdoucích v časové posloupnosti zpět až k událostem ústícím ve válečný konflikt a odvíjejících před očima tohoto malého kluka. Vše podstatné tu už bylo napsáno, tak snad jen dodám, že Němci byli sice krutí a páchali neuvěřitelná zvěrstva (což je všeobecně známo), ale právě Rusové, ať už to byli Bělorusové nebo Gruzinci, nebyli v tomto ohledu o moc lepší..V jakém zajetí byste sami osobně chtěli být? V Sovětském anebo radši v tom Německém, vyberte si:-(? Vyzdvihl bych tedy především Fljorův psychologicky přesvědčivý výkon, subjektivní a objektivní úhel pohledu ruční kamery a také hudební stránku, kdy chvílemi sílící hluk se tu střídá se zlověstným tichem a k tomu jako kontrapunkt zní Mozartova hudba. (22.05.2006)

Šílené. I přesto, obraz událostí, jež by z pamětí lidí vymizet neměly. K těmto zvráceným lidským činům není nikdy daleko, stačí mít jen příležitost. Široko daleko totiž není nikdo, kdo by řekl STOP! Tak proč nedat průchod svým sadistickým choutkám, schován ve skupině podobně zvrácených spolubojovníků. Ani dnes se tohoto obrazu lidstvo jen tak nezbaví, naopak, i když pro dnešního člověka jsou některé zde vyobrazené situace či dialogy doslova nepochopitelné. Samozřejmě, uchovat si v tomto prostředí zdravý rozum, je otázkou přežití. Účinnou zbraní může být i jistá dávka cynismu (maketa Hitlera). Nabízí se zde také klasická otázka viny, jeden pouze plnil rozkazy, druhý se obětí ani nedotkl, nikoho nikdy nezabil. Tato podivná obhajoba byl vlastně jediný argument, který u soudu nacističtí váleční zločinci měli. Toto je příběh zcela neznámých lidí, kdesi na východě Evropy, kterým se jejich domov proměnil v krajinu bez soudce, v zemi, kudy prochází apokalypsa...převážně lidských hodnot. Vše fantasticky zrežírováno, podbarveno sugestivními tóny, ze začátku vyobrazeno dokonce i poeticky, až abstraktně. Režisér nás niterně seznamuje s postavami a hlavně s jejich emocemi, což není pro citlivého a vnímavého diváka vůbec jednoduché (to je zřejmě zde zmiňovaná nuda - u některých konkrétních uživatelů mě toto tvrzení doslova zklamalo). Pro mě celkově bezchybně, i když rozhodně jeden z nejdrastičtějších filmů, které jsem kdy viděl...a tím nemyslím kaluže krve či létající končetiny. (24.10.2016)