Mission: Impossible II

"I DON'T DO LAUNDRY, COOK, OR PUT UP WITH CHEEKY BASTARDS!" ---------- Božský Ethan je späť. Dej sa príliš nekombinoval, zostal jednoduchý, keďže jednotke bol vyčítaný opak. Do filmu bola úplne zbytočne zakomponovaná romantika, láska a čokoľvek podobné. To z Ethana urobilo človeka s emóciami a to je moc fuj fuj. Neporaziteľný agent, taká rola je potrebná! Dougray ako záporák veľmi slabý. To excesívne využitie masiek už nebolo vôbec zábavné, vyzeralo to skôr ako záplata deravého scenára. Woo sa s tým nepohral tak, ako de Palma, hlavne že z Ethana nezabudol urobiť presladeného mužíčka. A prečo mám vlastne pocit, že to všetko pokazil práve Woo? (20.06.2017)

Druhá Mise je zcela jiná. John Woo neponechal kámen na kameni, dovezl si sebou holuby, natáhl akční scény o zpomalovačky a z Tomáše udělal bitkaře a motorkáře. Druhý díl se mě kdysi nelíbil, pak zase líbil a dnes jej považuju opět za nejslabší dílek série. Špionážní atmosféra se vytratila, záporák je velmi slabý a Hopkinsova výpomoc je úplně zbytečná. Alespoň že soundtrack se povedl. 60% (25.01.2019)

Díky tomu, že filmová série "Mission: Impossible" s každým dílem mění režiséra, uchovává si nejen svěžest a neokoukanost, ale také sepjetí s aktuálními tendencemi hollywoodské kinematografie. Každý z režisérů totiž není žádný solitér, nýbrž svým přístupem přesně zapadá do určitého období hollywoodské kinematografie. Jenže zatímco od třetího snímku začala série trendy výrazně předznamenávat, dvojka dnes vyznívá jako hořký relikt dekády, kterou završovala. Ve své době vyzdvihovaný revisionismus, že hrdina ranku Jamese Bonda se zamiluje, je s typicky devadesátkovým přepáleně cool machismem redukován na směšnou báchorku o lásce na první povrchní pohled. Excesivně patetický a graciézně formalistický styl Johna Wooa je zde oproštěn od vypjaté osudovosti archetypálních hodnot a dobové naléhavosti jeho hongkongských filmů a stává se nezáměrně usměvavou manýrou. Chtělo by se oslavovat stylovou odvázanost a formalismus nahrazující symboličnost a schémata, ale kvůli spojení s dnes neodbytně vyznívajícím čurákovstvím většiny figur zanechává spíše hořkou pachuť. Pokus o mramorizaci Ethana Hunta do ikony coolness dále selhává díky marnému scénáři, parodiím nahrávající vyhrocenosti, ale také vinou karikaturně přepáleného záporáka se snad historicky nejnižším charismatem. "Mission: Impossible 2" tak dnes odstrašujícím způsobem připomíná to, jak zoufale schematické a sebestředně nabubřelé byly ještě relativně nedávno hollywoodské blockbustery. Tedy ne že by se ještě dnes nenašli vyznavači devadesátkového povyšování čurákovství na přednost nebo že by dnešní sofistikovanost hojně nesklouzávala k sebestředné onanii, ale vlajkové lodi Hollywoodu táhnou odlišnými vodami. Ostatně aktuálně nový díl série "Rogue Nation" vykazuje s dvojkou řadu paralel - herecky "výrazný" záporák, vztah hrdiny s ambivalentní kolegyní. Jenže právě díky důslednému odvržení prvoplánovosti a naopak důslednému profilování postav i scénáři pečlivě balancujícím mezi osudovostí a šviháckým nadhledem, se vyhýbá všem úsměvným neduhům éry, kdy ženy automaticky padaly hrdinům kolem krku a gerojové sváděli nazlobené odvetné duely se zlotřilými padouchy. (03.09.2015)

Hodně špatný vtip. Woo sice (po delší době) dokázal dát hlavnímu hrdinovi onen božský status, na který jsme u jeho filmů zvyklí, ale bohužel si pro to vybral špatný film. Přeformovat uvěřitelného agenta v neporazitelnou mašinu je dost nešťastné vkročení do série M:I. Jako film Johna Woo s Tomem Cruisem v hlavní roli jde o slušný, leč nijak výjimečný lehký nadprůměr. Ale jako pokračování špionážně/akčního prvního dílu je takhle namachrovaná akční romance docela úlet... (31.08.2002)

Základním problémem Ethana Hunta je fakt, že není schopný nalézt svojí identitu. Ani osobní, ani žánrovou. Zatímco De Palma šel cestou akční špionky, John Woo vykročil po stezce jemu tak familierně známé: po stezce akčního filmu. Jenže ta je scénáristicky tak rozbitá, tak zasypaná kamením a hlušinou, že zhruba první půle filmu je naprostý otřes. Úroveň dialogů je na úrovni nezáměrného absurdního dramatu, děj otřesně schematický, napětí veškeré žádné. Tam, kde si divák v jedničce alespoň trochu lámal hlavu s dějem, nabízí Woo tristní kompilaci zpomalovaček a s nezájmem natočených pseudošpiónských scének, které nepřesvědčí snad ani pětileté dítě o své věrohodnosti. Očekávaný zlom do akčního finále úlevu nepřinese. S Huntem se opět nelze jakkoli ztotožnit, ta postava neobsahuje vůbec nic zajímavého krom milionového kukuče a hezkých hadříků. Milostná linie je otravná a naivní, čili nějaké soucítění s melodramatickými tóny se nekoná. Pravdou je,že jakmile se na scéně objeví holubi, ocitá se Woo zase na tom svém oblíbeném parníčku a vystřihne docela pěknou akční sekvenci, která ale v důsledku vyzní jako absolutní výkřik do tmy. Tohle se všem zúčastněným (snad s výjimkou Hanse Zimmera) nepovedlo. (15.01.2007)