Biely lotos

1. série: White Lotus je neortodoxní seriál, který je doslova v každém ohledu naprosto zvláštní a odlišný, a přesto (nebo možná právě proto) je to seriálová pecka, která nemá soupeře. Unikátně vystavěný příběh pár lidí v jednom hotelu dává prostor všem postavám zazářit a famózně se v průběhu vyvíjet, každá je jednoduše svá a jedinečná, perfektně napsaná a jejich představitelé jsou velmi dobří (Alexandra Daddario jednoznačně vede!!). Kamera je precizní a má místy chytlavé a odvážné záběry (sraní do kufru, praktiky šéfa v jeho kanceláři…), které spolu s podmanivou hudbou přispívají ke konečnému výsledku ve velké míře a scénář, jenž je v jádru tak obyčejný, ale přesto v detailech naprosto bizarní weird fuck up, je tak skvělý a chytlavý, že 6 dílů je pro mě málo a chci hned teď nášup. Konečný díl se ubíral sice trochu jinou cestou, než kterou jsem doufal, ale přesto dotáhl seriál do veleúspěšného konce a výsledek teda stojí za to. Bez výhrad. 2. série: So simple, yet so f*cking amazing!!! Druhý  White Lotus je definice slova dokonalost a nese se úplně ve stejném duchu jako první série. Postavy jsou jedny z nejzábavnějších na filmovém poli, jejich charaktery, vývoj a herecké vcítění se do role je bezkonkurenčně na oscary, a to snad rovnou všem hlavním postavám, protože takhle zahrát a nechat diváka doslova hltat každý díl, to se stane jednou za život. Nástup celého koloběhu je plíživý a chytře navnazuje skrze excelentní interakci postav v hotelu, přičemž se pomalu, ale nervydrásajícně blíží do finále, ve kterém vše praskne a je to (zase!) mentální masakr jako kráva. Přidejme k tomu chytrou scénáristickou práci, znepokojující všudypřítomnou hudbu naznačující, že „je něco ve vzduchu“ a máme vyhráno. Bezesporu seriálová údálost roku a Mike White to opět dokázal. Tohle bych mohl sledovat denně. I WANT MORE! (02.01.2022)

1. série: Lotos nabízí nečekanou zábavu, kterou bych v podstatě asi přehlédl nebýt českých médií. Ty v celku seriál brali jako zjevení ve stylu Agathy Christie a vlastně měli pravdu. I když Agatha to v celku stále drží s Černoušky na vysoké úrovni, kterou jen tak někdo nedožene. Lotos se ukazuje ve skvěle rozehraném světě postav, kde skoro nikdo není hrdinou ani antagonistou. Nabízí se i problémy minulosti kolektivní viny, až moc liberální dnešní svět. Tam asi chybí nějaké dořešení těchto situací, ale mnoho věcí ve scénáři jsou naprosto ukázkové, které nádherně na sebe navazují. Konečně zase příjemný seriál, který s každým dílem šel svým stylem a příjemností. U6 jsem ani nedoufal. 2. série: Nechápu, jak to White dělá, ale aniž bych věděl, že má být druhá série, říkal jsem si, že to půjde do kopru... ale ne. White dokazuje své mistrovství na poli moderního antického dramatu znovu a opět a nyní i v kulisách právě takové Itálie. Nevěřil bych, že bych to v tomto konceptu řekl, ale ať tohle nikdy neskončí. (16.09.2021)

Sestava nesnesitelných bílých boháčů je vtipná, ale není to nic nového. To už jsme viděli. Pro mě je asi nejzajímavější postava afroamerické studentky Pauly. Je přesnou metaforou současné americké levice. Věčně otrávená, mladá holka, která se nechá pozvat na dovolenou od rodiny své bílé kamarádky, aby potom pohrdala všemi kolem včetně své kamarádky. Přesně v tom vidím některé americké (a i české) leftie aktivisty. Jak říká znuděná korporátní CEO matka: vy ve skutečnosti nechcete ten systém rozvrátit, nevadí vám, jen chcete lepší židli u stolu. That's all. Krásná scéna je, když Paula přemlouvá svého havajského milence, aby kradl a pomstil tak ukradenou zem předků (celý ten sick koncept současné americké levice - dědičná vina za hříchy otců, my u nás to od komunistů dobře známe). Přitom trpí její havajský milenec vlastně? Je mladý, krásný, s tělem antického boha a po jeho boku je krásná holka, kterou miluje (ano, ta holka brzy odjede, ale tak už to u letních lásek bývá). Akorát není bohatý. Ale ten kluk žije sen většiny chlapců jeho věku. Jeho vrstevníci jsou často škaredí, tlustí, plaší. Zavřeni doma roky sní o tom, že nějakou holku vůbec políbí. Přesto je tenhle kluk i Paula z pohledu nové levice někdo, kdo strašně trpí. Komu se děje veliká nespravedlnost. (09.09.2021)

Minisérie trochu rozvláčně, ale velmi výstižně poukazuje na odvrácenou stranu šťastného života americké střední vrstvy. 1)  Obvykle filmy o nepříjemných nesympatických lidech rád nemám. Zde se ovšem tvůrcům podařil husarský kousek - koukám na tyto tvory a bavím se. Paráda._____ 2)  S jistou smířlivostí lze konstatovat, že životní štěstí a spokojenost vskutku leží v nás samých a ne v naší životní úrovni. Ani lidem, jejichž životní úroveň vskutku není zlá, peníze neposkytují ani nezaručují spokojený život. Minisérie na to poukazuje v satirické divácky přitažlivé podobě._____ 3)  V díle lze vidět i kritiku zbohatlických či prostě bohatých vrstev, které žijí své životy bez zájmu o cokoli, co přesahuje jejich úzký perimetr vnímání. Seriál sice implicitně neřeší původ peněz klientů, ale leccos si lze domyslit. Tvůrci ale nejdou tak daleko, aby se film mohl zařadit mezi sociálně kritická díla. Jen tak trochu naznačují, což na rozdíl od pana Smrtky v Poslu z Liptákova Američané mohou._____ 4)  Největší klad vidím v precizní charakterizaci postav. Celá neurotické rodinka Mossbacherových, dvojice novomanželů Pattonových - hloupá Rachel a sebestředný rozmazlený Shane, věru výstřední Tanya McQuoidová s urnou s popelem své matky i mnozí další._____ 5)  Hned na začátku se dozvíme, že někdo zemře. Ale kdo? Jak trefně píše komentátor avisdolphin na IMDb, doufáme, že všichni. I když jsem měl své tipy, kdo to bude jsem neuhodl._____ 6)  Zaujala mě famózní 60letá Jennifer Coolidgeová (s urnou) a pak samozřejmě pěkní kluci: 22letý Fred Hechinger (syn Quinn), 36letý Jake Lacy (novomanžel), 26letý Lukas Gage (milenec šéfa Dillon) či 28letý Alec Merlino (číšník Hutch)._____ 7)  Natáčelo se ve Four Seasons Resort Maui at Wailea, jak zní oficiální název. Za noc tu zaplatíte za pokoj (apartmá) 3 - 26 tisíc dolarů. (22.08.2021)

Parádní pecka s dokonale sluníčkově dusivou atmosférou. Vyjádřit lépe současný zeitgeist se nedaří zrovna často. Klíčovou ingrediencí úspěchu jsou perfektně napsané postavy - v jádru zcela realisticky, pouze obaleny značnou vrstvou nadsázky a sebeparodie. Kontrast galerie úsměvů, "úspěchů" a "sebevědomí" s naprostým vnitřním osaměním téměř všech postav (s částečnou výjimkou těch pár, které si to alespoň dílem uvědomují) se neodhaluje v průběhu, ale je zjevný hned zkraje a časem se jen stupňuje k hranici snesitelnosti a udržitelnosti. Zmíněnou dusivost dokonale podtrhuje "přiléhavě padnoucí" soundtrack, který se nebojí zacházet až na hranu iritace diváka. Obsazení sedí jak "prdel na hrnec", obzvlášť Sweeney a Bartlett předvádějí velmi přirozené a dynamické herectví. Za mě příliš nechybí k nejvyššímu hodnocení. (06.02.2022)