Strašenie

Po nějaké době opět snímek, který potěší, a to nejen proto, že jsem si jej pouštěla 21.10. a hle, v ději vyplyne, že se odehrává tentýž den.. Hlavní postava je lehce/středně/hodně těžce psychotická, záleží na tom, jestli jí zrovna straší na cimbuří nebo si jen povídá sama se sebou a tohle, spolu s nádherně strašidelným domem, dotváří atmosféru, která vám skoro nedá spát (po zhlédnutí filmu, ne při něm). (22.10.2014)

Dlouho mi tenhle skvost unikal, ale konecne jsem to videl a musim souhlasit s mnoha fanousky - je nejlepsi. V subzanru horroru o strasidelnych domech nema konkurenci a to jsem vpodstate vsechny "dulezite" snimky videl. Nejen, ze jako jeden z mala dokaze vystrasit, a to i po 40 letech. Ale technicke provedeni je proste uzasne. Zbesile najezdy kamery a intenzivni zvukova slozka se vam jiste navzdy zapisou do pameti. Navic je jasne videt, kde bral inspiraci mladicky Sam Raimi, dodat filmu barvu tak mam obcas pocit, ze jsem v male chate kdesi uprostred lesu spolu s Ashem. Samozrejmne, jako v kazde spravne ducharine se pracuje pouze s naznaky a tusenim neceho zleho. Clovek se preci vzdy nejvic boji toho, co nevidi. Naprosta povinnost. (20.10.2005)

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Robert Wise si během své tvůrčí kariéry vyzkoušel velkou škálu různých žánrů a vždy zabodoval - když natáčel sci-fi, vznikl legendární Den, kdy se zastavila Země. Když natáčel muzikál, vzešel z toho fenomenální West Side Story. A o dva roky později se Wise zapsal do dějin kinematografie i svým hororovým filmem Strašení. Je to snímek s nádhernou a hrůzyplnou výpravou - Hill House, tajemný dům jako stvořený pro strašení, dává základ k opravdu hororové atmosféře. A ačkoliv se ve filmu dočkáme spíše psychologického teroru (duchy rozhodně nečekejte), na působivosti Strašení rozhodně neztrácí. (26.04.2011)

Černobílé provedení a do mozku se zařezávající hudba dokáží místy vytvořit zajímavou atmosféru, ale jinak je to zbytečně dlouhý a zbytečně moc ukecaný film. Pořád jsem si říkal: „Tak, teď už se na okraji záběru něco pohne,“ nebo „Už konečně se něco stane“. Nepříjemné bouchání, vynikající „tvář ve zdi“ a prohýbající se dveře jsou dobrý kousky, jejich problém však je ten, že naladí na něco, co pořád nějak nechce přijít. Jako přípravka a lákačka dobrý, ale když člověku dojde, že to je zřejmě všechno, ztratí to ten lesk. Ale částečně mou chybou asi je, že mě ten film uspal natolik, že jsem to tak 20 minut před koncem vypnul a šel spát a tak jsem možná o to nejlepší přišel. Ta hodina a půl ale byla dost nezáživná. Snad příště. Jinak to v komentáři docela dobře vystisl Isherwood, s tím bych souhlasil. 2,5* (22.06.2009)