Strašenie

Nejedná se o klasický horor, jak se každý bystrý divák (který si přečte Patriciu White a její Female spectator, lesbian specter) dovtípí, nýbrž o psychoanalytickou sondu nejen do homosexuálního světa. "Strašidelný dům" zde představuje neprozkoumanou oblast ženské homosexuality, které se hlavní hrdinka Nell víceméně bojí (přestože je sama možná lesbičkou). Druhá žena ve filmu Theo, pak je lesbou naprosto zřejmou. Ačkoli to mnohým hloupým divákům může uniknout, nachází se ve filmu jasné prvky, které teoreii o její orientaci podpořují. Vemme si například scénu, kde Theo povídá o tom, že není vdaná, ale že žije s partnerem a uvažme, zda bylo v 60. letech běžné/přípustné/normální mít (heterosexuálního) partnera a žít s ním i bez svatby. Ne nebylo. Žít s životním partnerem, aniž by proběhla svatba je záležitost posledních let. Z tohoto poznatku vyplývá, že Theo nemá partnera, nýbrž partnerku a s tou svatbu mít nemůže. Dále je dobré si všimnout chladného vztahu They k mužům. Toto však samozřejmě nejsou jediné určující faktory. Zmíním tedy alespoň ještě jednu zajímavost. V jedné scéně říká Nell Theo: "You are the monster of Hill house" - když vezmeme v úvahu, že celý dům značí nějakým způsobem ženskou homosexualitu, pak příšera z tohoto domu musí být jasně lesba. Ostatní postavy a události už řešit nebudu, protože mě to přestalo bavit a navíc tato interpretace jistě došla úplně každému, takže by to bylo i zbytečné. (09.10.2008)

Po nějaké době opět snímek, který potěší, a to nejen proto, že jsem si jej pouštěla 21.10. a hle, v ději vyplyne, že se odehrává tentýž den.. Hlavní postava je lehce/středně/hodně těžce psychotická, záleží na tom, jestli jí zrovna straší na cimbuří nebo si jen povídá sama se sebou a tohle, spolu s nádherně strašidelným domem, dotváří atmosféru, která vám skoro nedá spát (po zhlédnutí filmu, ne při něm). (22.10.2014)

Originální verze hororu, ktrerý později zremakoval Jan de Bont pod názvem "Zámek hrůzy". Vzheldem k době vzniku nemůže divák očekávat okázalé efekty a tvůrci straší různými zvuky a hlavně tím, že není nic vidět. Pár scén je opravdu strašidelných a zvuky i kamera jsou na výborné úrovni ale celkově mi to přišlo příliš zdlouhavé a tím pádem docela nudné. (01.07.2009)

Pri sledovaní tohto atmosferického starého hororu ma napadla jedna vec a to tá, že máloktorý film sa uberá zlatou strednou cestou. Zatiaľ čo súčasné horory sa utápajú v povrchnej krvilačnosti bez štipky príbehu a emócií, tak staré horory sa podriaďovali dobovým konvenciám, nadprirodzených tajuplných dejov sa dotýkali len náznakovo a veľakrát víťazila prehnaná dialogizácia. Strašenie možno prirovnať k Hitchcockovmu Psychu - obom týmto skvostom uberá tempo prílišná ukecanosť postáv a postavy detailne vysvetľujú aj to, čo si divák dokáže domyslieť aj sám - považovali divákov v minulom storočí snáď za intelektuálne nespôsobilých?! Psycho vo mne vďaka kultovým scénam zarezonovalo o niečo viac, ale Strašenie je v niektorých pasážach desivejšie a odvážnejšie. Gotický zámok, sugestívne zafarbenie a komorná strašidelná atmosféra sa postarali o vynikajúci filmový zážitok. Jednu hviezdu strhávam len za príšerne hysterickú Julie Harris, ktorú si v scenári mohli odpustiť. (22.10.2011)

Výtečný atmosférický (ano, v tomto případě tohle slovo fakt platí jak málokde) gotický horor, pro někoho možná až moc velká konverzačka, ale naštěstí tam ty postavy nemlátí prázdnou slámu, ale svými dialogy vás přímo vtáhnou do děje (a moc se mi líbily ty jejich samomluvy, resp. jsem rád, že tím trpí i někdo jinej, ehm :-). A opět mě vycukal dětský pláč, pro mě nejsilnější scéna filmu (spolu s těma vykutálenýma dveřma). Retro to prostě zase jednou válcuje. (21.10.2014)