Idžiranaide, Nagatoro-san

Intenzivní romantické škádlení je asi dalším z oblíbených témat japonských autorů. Začalo to Takagi, která byla ale jen taková hravá a dětinsky nevinná, pak přišla Uzaki, která tomu přidala velkou ztřeštěnost a trochu té nechtěné erotiky a teď jsme u Nagatoro, která to vše zase posouvá o něco dál. Začnu prvním dílem, u kterého jsem to málem dropnul. Po pravdě tady to vzali hodně zostra a já si u něj říkal: "Tohle není škádlení, tohle je úplně obyčejná šikana!". Ze začátku mě to moc nepřesvědčilo, přišlo mi to hodně drsné, zbytečně přesexualizované a ani jsem nedokázal mít rád hlavní hrdiny. Říkal jsem si, že nechápu, proč se senpai nějak neohradí, proč něco neudělá, nadával jsem mu do zatracených slabochů a bláznivých masochistů... A po pravdě jsem neměl rád nějak extra ani Nagatoro, nemám rád lidi, co šikanují druhé, protože dokazovat si svojí převahu na někom slabším považuji obecně za ubohé. Naštěstí se to ale postupem času začalo zlepšovat, postupně jsem to začal brát s mnohem větším nadhledem, dokázal jsem se u vtípků bavit a sledoval jsem, že ten ze začátku hodně divný vztah se začíná docela realisticky a sympaticky vyvíjet. Brzy jsem pochopil, že Nagatoro není ani z poloviny tak špatná, jak jsem si myslel a že má také své slabé stránky, které se snaží ukrýt tím, že dělá pravý opak toho, co si myslí, nebo jak to sama má - popření se tomu myslím v rámci psychologie říká... Dokonce i senpai začal být snesitelný, měl okamžiky, kdy jsem uvěřil, že ty balls někde opravdu má schované, i když na svojí trýznitelku si nikdy nedovolil, což ale časem, jak se jejich vztah vyvíjel, začalo být čím dál logičtější. Také jsem začal vnímat, že Nagatoro je unikátní svou prací s výrazy některých postav, protože řekněme si upřímně, že třeba "Nagatoro smug faces" je něco, co v anime běžně neuvidíte. Stejně tak se dá poznat, že autorem je muž, který se ještě nedávno živil psaním hentaie (a některá jeho díla jsou vážně slušný bizár, třeba když si hrál s opicemi - věřte mi, tohle nepotřebujete vidět!), protože postupně začnete vnímat, že v určitých okamžicích dokáže hodně dobře vystihnout a navodit sexuální napětí, což dává tomu škádlení větší sílu a hloubku. Takže ve výsledku sice pořád nejsem přesvědčený, na rozdíl od jiných, o tom, že bych chtěl mít vedle sebe někoho, jako je Nagatoro, ale postupně jsem si ten seriál vlastně i docela oblíbil a tak mu dokážu bez problému dát silné 3*. 6,4/10 (01.12.2022)

Přišla vám druhá série Nagatoro lepší než ta první? Přišla vám třeba i lepší, než druhá série Uzaki z minulé sezóny? Tak dobře pro vás, ale já si musím na obě otázky jasně odpovědět, že ne! Jediné, co se v druhé sezóně nějak zlepšilo, co se někam posouvá, je akorát tak romantická linka mezi hlavní dvojicí, ale díky tomu intenzivnímu soustředění se na rozvoj vztahu mezi Naotem a Hajase najednou jako by ubylo humoru, někam se i vytratilo to zajímavé sexuální napětí a jiskření, které jsem zaznamenal v první sérii a jediné co zbylo je slovní škádlení, kterého je na můj vkus až příliš a často si vystačí akorát tak s jedním slovem „kimoi“. Přibylo červenání, panických momentů na obou stranách a vzájemného porozumění a podpory. Ubylo prostoru pro známé vedlejší postavy, přibyly postavy nové, ale (na rozdíl od Uzaki) ty bohužel nic svěžího a nového do seriálu nepřinesly. Anetoro se v seriálu jen dvakrát mihla, což nestačí k tomu, aby se nějak víc předvedla, a ani kolem Sunomiji, která přišla na poslední tři díly, seriál nic zajímavého nevybudoval, a navíc na mě obě jen působí jako slabší kopie svých příbuzných. Smál jsem se sporadicky, některé vtipy a výrazové prostředky mi taky přišli už tak nějak ohrané (nefungovaly ani „Nagatoro smug faces“). Takže ve výsledku je pro mě druhá série Nagatoro sice fajn romantikou, ale maximálně průměrnou komedií, a tak jí víc jak 6/10 za sebe dát nemůžu. (19.03.2023)