Réžia:
Filip PošivačScenár:
Jana ŠrámkováKamera:
Denisa BuranováHudba:
Ádám BalázsHrajú:
Michael Polák, Antonie Barešová, Ivana Uhlířová, Matěj Hádek, Jana Plodková, Pavel Nový, Jaroslav Plesl, Sabina Remundová, Eva Holubová, Linda Křišťálová (viac)Obsahy(1)
Jedenásťročný Tonko má jedinečnú vlastnosť – od narodenia svieti. Jeho príliš starostliví rodičia sa ho snažia držať doma, aby ho ochránili pred vonkajším svetom. Keď sa do ich domu pred vianočnými prázdninami nasťahuje tajuplná Slávka, Tonkov svet sa obráti naruby. Získava prvú naozajstnú kamarátku a vydáva sa s ňou na dobrodružné pátranie po pôvode záhadných chumáčikov tmy, ktoré vysávajú z ich domu slnečný svit. Tonko, Slávka a kúzelné svetlo je film o tom, aké je to byť iný, príbeh o priateľstve a fantázii, o svetle a tme. (Continental film)
(viac)Videá (5)
Recenzie (45)
Rodinný animovaný film o přátelství svítícího kluka a dívky s bujnou fantazií, kteří žijí v bytovém domě, jenž je obrazem společnosti potýkající se s mocichtivostí, úzkostmi a neschopností si naslouchat, dokáže oslovit stejnou měrou děti i dospělé publikum. Do hloubky pracuje s tématem přijetí jinakosti a citlivě ukazuje, jak může vzájemné porozumění a sdílení navzdory odlišnostem vést k tomu, že začnete sami sebe přijímat mnohem sebevědoměji. Film předává cenné lekce bez nutnosti vše doslovně vysvětlovat a splétá kouzelné fantazijní prvky se strastmi skutečného dospívání i rodičovství a s náznaky dalších vážných témat, aniž by přitom ztratil zářivý pohádkový nádech. Krom toho nádherně a uvědoměle pracuje s barvami a se světlem. ()
Tonko, Slávka a kúzelné svetlo je na československé filmové pomery veľmi odvážnou rozprávkou. Cez krásnu animáciu podáva príbeh o starých budovách a pestrej detskej fantázii, ponúka originálny pohľad na ducha vzácnych miest, hodnotu urbanizmu a medziľudských vzťahov. Tieto dospelé a jedinečné témy sú dôkazom, že sa v nej nehrá na istotu a za to patrí tvorcom obrovská poklona. ()
Tonda se nachází na pomezí dětství a dospívání a život mu znesnadňuje fakt, že neustále svítí. O vnitřní světlo je však třeba se podělit, což nápaditě zjišťuje s pomocí nové kamarádky Slávky. Tenhle český animák je stejnou měrou hravý a vtipný jako nesamozřejmě poučný pro všechny věkové kategorie. K páté hvězdě mu mnoho nechybí. Více zde. ()
Moje nejoblíbenější loutkovo-animovaná pohádka je už spousty let Koralína (díky Neil Gaimane) a dlouho jsem ani žádnou, která by mě zaujala neviděla. Ovšem tuhle českou artovku vřele doporučuju. Nejen že to má naprosto perfektní animaci, kameru, techniku, ale ono je to i kouzelně tajemné a když začala hrát moje oblíbená Dvořákova - Serenade for Strings bylo jasné, že to nemůže dopadnout jinak než dobře. Česká animovaná tvorba měla a má ve světě velkou váhu a tohle to potvrzuje. ()
Galéria (17)
Fotka © nutprodukcia
Tak nic. Dost jsem se těšila, i díky recenzím, a to až tak, že jsme se na ten zázrak šli do kina v neděli odpoledne podívat tři zvědaví dospělci i bez dětí, ale doprčic. Animace byla mile inovativní, pár nápadů extra krásných (nejvíc to přibývání květů, které už zaživa rostou ze staříka), některé prvky zábavné (např. vizuální podoba postaviček s herci, kteří je namluvili), ale pak už samé minusy: hodně mě zarážely povrchně schematické nevyvíjející se postavy, spíš bezduché karikatury-nosiče nějaké přidělené jedné vlastností, a slepenec zamotaného příběhu, v němž jsou různé motivy (nepochopitelný tvor, co se živí světlem, ale zároveň roste, když jsou na sebe lidi oškliví, a zároveň na sebe má brát povahu lidí z okolí, osamělý domovník s asi bohatým vnitřním životem a minulostí, sousedská nenávist, volby v bytovém družstvu, holokaust, hyperprotektivnost jedněch rodičů, ambicióznost jiných, zkažené děti, depresivní osamělá matka po kariéře, atd. atd. ...) naházené bez ladu a skladu jako suroviny do bramboračky, občas se z ní při míchání vynoří a pak zase zapadnou, aniž bychom si nějaký mohli vychutnat rozvinutější, narážejí na sebe, nespojují se, ale spíš si překážejí, a nikam společně nevedou, takže finále není žádným logickým vyústěním ani završením, ale spíš vysvobozením. Všechna nezbytně vyvstávající "proč" zůstávají bez odpovědí a jejich nasčítáváním polévková směs postupně ztrácí chuť až do naprosto nemastného neslaného finále, kde jsem se posledními velkými nezodpověditelnými proč téměř zadusila. *** Proč vůbec Tonda svítí? Co má jeho světlo symbolizovat, co ostatní nemají? Proč mu ruce postupně černají? Proč je potom tak snadné z nich tu čerň setřít? Když se tvor (poněkud laciná výpůjčka ze Spirited Away) živí světlem, jak to jde dohromady s tím, že na sebe bere povahu lidí ze svého okolí? A když se Tonda se Slávkou zkusmo urážejí, aby si to vyzkoušely, jak to, že to funguje? Copak ty urážky doopravdy myslí vážně? A copak jsou lidi v domě kolem tvora všichni stejní? Proč tedy není stejně hodný a moudrý jako domovník, s nímž žije nejtěsněji? A proč žárovek, kterými se živí, ubývá? To se nedají dokoupit do zásoby? A hlavně: co by se mělo stát, když dojde poslední žárovka (přitom ale nikde není tma), kdyby Tonda nenakrmil tvora svým světlem? A proč by Tondovo světlo měla tvora nebo situaci v domě nějak změnit? Čím se bude tvor živit pak? Proč - když je to vlastně takové bezva win-win řešení -, tedy domovník Tondu před tvorem 11 let chránil? Když nebylo před čím a Tonda ani tvor ani ostatní se nemuseli zbytečně trápit? Proč potom tvor najednou změnil barvu a co to má v logice řečeného znamenat? A co za zavřenými dveřmi u domovníka provedl tvor s tou fialovou sousedkou, že se pak ona i její dcera najednou chovají pitomě praštěně? V jeho charakteristice není, že by měl mít nějakou takovou moc. A proč by se měli všichni sousedi najednou proměnit v milejší (i když zřejmě stejně nablblé jako dřív) jen proto, že tvor vysál Tondovo světlo, když o ničem z toho ani nevěděli? A proč by to měl být nějaký hrdinský čin, když Tondovi i jeho rodičům se akorát ulevilo, že už teda nesvítí a je stejný jako ostatní, může chodit ven a nebude už potřebovat provázek? A proč by mělo najednou být v domě světleji? Má být ponaučením pohádky, že lidi se změní jako mávnutím proutku, aniž by cokoli pochopili, když někdo obětuje něco, co ho stejně jenom otravovalo, vyčleňovalo, a dobré to jinak taky k ničemu nebylo? To je fakt závěr. Tvor vyzunkne Tondovo světlo - a všecko je najednou fajn. A jako teda uff.... je těch průvodních otázek k detailům je mnohem víc. Co má třeba symbolizovat ten biologicky nemožný svazek holuba s andulkou? Bylo to potřeba takhle mezidruhově jako pěstí na oko? A proč vůbec Slávka andulku pořád nahání do klece, když andulka je celkem happy? Potřebuje ji v kleci? Jak to jde dohromady s její povahou? Atd. atp. atd. atp. Zkrátka mám opravdu pocit, že pět centimetrů pod povrchem v tom příběhu nedrželo pohromadě nic. *** Jo a za tu Klusovu písničku do titulků bych udělila smrtelně vážně trestné body za nevkus, kdyby to šlo. *** (Ve Velkém sále Světozoru s OLí.) *~ () (menej) (viac)