Frankenstein

(1001) Blbé je, že Borisovi bych s radostí dala všechny možné komplimenty a ani u toho nemrkla, zatímco ke zbytku filmu mám zase milion rýpavých poznámek, takže z toho zákonitě vznikne nic neříkající průměrné hodnocení. A středem všech mých výtek je přirozeně to, jak filmaři buďto nechápou postavu Viktora Frankensteina (ve filmu přejmenován na Henryho) nebo záměrně manipulují emoce, aby se mu dalo fandit. Já ho vášnivě nenávidím už od té doby, co jsem před lety četla knihu, a určitě má místo v mém osobním "top 10 most hated fictional characters of all time". Každý pokus o jeho přetvoření v sympatického protagonistu mě tudíž naplňuje extrémním vztekem. Místo toho temného, hlubokého zla (o kterém je pro mě knížka) se film se věnuje těm líbivým věcem, pseudogotickým kulisám, mob mentalitě a exploataci "ohyzdného" stvoření. Dělá to sice dobře a působivě, ale pořád tím pomáhá vyšlapávat cestu žánrovým filmům, které jsou očesané o veškeré zajímavé nuance. Útočí na nejnižší pudy, místo aby kladl otázky. (21.05.2021)

Do sterilních cel technické kultury dvacátých a třicátých let zaznívá prastaré skuhrání umělé bytosti jako varovná výčitka, která musí být zákonitě oslyšena, protože povstání netvora (ač s lidským srdcem) je vlastně i jejím cílem. Film zpracovávající nadčasový román Mary Shelleyové, naneštěstí úspěšně předznamenávající pokles západní kultury do civilizace, ovšem vedle ztráty víry v duchovní či humanitní vědy reflektuje i aktuální hrozbu politických ideologií dvacátého století, zvláště národního socialismu. Herr Frankenstein, zaujatý svou lichou představou a lhostejný k etice okolností i vlastního cíle, odpovídá egu moderního diktátora nadřazujícího vlastní vizi, vlastní pojetí života Stvoření veškerenstva. Průsečík obou jedových tepen je zřejmý a nejpřesvědčivěji je konkretizuje odpor všech takových – pravých – monster k ekologii, jíž nadřazují vyprázdněné nacionalistické teze či národní hospodářství. Jistě, to do hodnocení filmu asi nepatří…, ale měl jsem potřebu to vyslovit, protože tento horor, nezaměnitelný a navěky čnějící nad stovky příbuzných dramat šílených vědců, podle mě otevírá před nejrozmanitějším publikem jeho vlastní svět. Nadto: vedle toho tato adaptace klade i další otázky: ty po povaze lidského, po míře vrozené mravnosti a ušlechtilosti, po ryzí prvotnosti v lidském a řadu dalších může předčít ta, která váží lidské předurčení k nejednotě, ke zkáze, k nenávisti a která musí zákonitě jednání umělého člověka hájit: jako by to neforemné tělo bylo paprskem mířícím bezelstně k svému epicentru, nikoliv od něj, a spalujícím všechny meze, které mu v tom brání. Je až neuvěřitelné, jak tento snímek – opakovaně a přitom stále nově – váží definici života: znovuoživené tělo jedná bez zkušenosti, hýbe se bezděčně, nesdílí svou skutečnost s ostatními, a tedy je samo, mimo život – nesmrtelné. Každý jeho pohyb a čin váží naše vlastní bytí a konfrontuje je se zkázou, kterou to tiché celuloidové zjevení páchá. Kde jsou hranice nás samých a čeho jsou právy naše city? Jakou měrou se překrýváme s Životem a kolik z nás je jen bezděčným a zbytným nánosem parazitujícím na tom krystalu, který má na život právo… (26.08.2017)

Nejstarší a současně nejlepší filmové zpracování původního Frankensteina. Trošku mě snad zarmoutilo pouze to, že se v obsahu lže, že tento film někdo považuje dodnes za nejlepší horor všech dob. Mým měřítkem kvality hororů je zpravidla hrůza, kterou nahání a mrazení v zádech, které dokáže vyprodukovat. Mluvit o hororu v souvislosti s tímto filmem je ovšem snad ještě větší hřích, než když v nočním parku potkáte odvážnou procházející se slečnu a jen kolem ní projdete. Stopáž je ovšem velmi přátelská a snímek má příjemné tempo i spád. Trošku problém jsem měl s konzistencí celého příběhu, který jako celek nebyl kdovíjak úžasný a samozřejmě ani postava monstra nebyla nijak zvlášť povedené, ale to už je daň za stáří filmu. Slabé 3 kousky. (12.01.2020)

O mnohých filmech němé éry se nebojím prohlásit, že nezestárly, Frankenstein, byť již ozvučený, mi neohlodaný tím zubem nepřijde. Vždyť dnes působí až roztomile legračně. Kulhavý hrbáč pomocníkem posedlého vědce. S dějem nesouvisející romantická linka, která v člověku vyvolává podezření, že ve 30. letech byl milostný vztah ve filmu jakousi povinností. I ty naše jsou tím nezdravě nasáklé. Monstrum s jednoduchým vnitřním světem a mozkem vraha. Děs, kterým dnes plníme spíše snímky jako je Addamsova rodina... Neupřel bych Frankensteinovi kvality nevidět z těchto dob i snímky, které mi i bez mhouření oka daly mnohem více než zástupy těch dnešních. A co mám odsud? Stvoření mýtu o šíleném vědci, který nenávidím. Tisíckrát citované scény s mlýnem, oživením monstra a holčičkou, jeho zjev a expresionismem nasáklé kulisy a interiéry (za Metropolis či Caligarim nehezky zaostávají, špatné však nejsou). Poloněmé, polomluvené herectví. Silné **. (19.04.2010)

V porovnání s Draculou s Lugosim, mi Frankenstein bavil o hodně víc. První část byla perfektní pak to trochu chvílema pokulhávalo, protože jako celek to bylo takový kostrbatý. Ovšem jednotlivý scény s Karloffem byly parádní a svojí atmosféru si to taky docela dobře drželo. Škoda, že tam chybí hudba, to by určitě atmosféře eště hodně přidalo a film jako celek by to udělalo kompaktnější. (15.09.2009)