Obludy

Tohle je něco, co má jako jedno z mála pořád ještě slušnou váhu i po všech těch letech, díky čemuž nemusím mít výčitky, že buď dávám vyšší hodnoceni za stáří, nebo že jsem to strhal, ale přitom ve své době to bylo parádní. Zrůdy na svém hodinovém prostoru rozjíždí creepy show, která končí pěkně děsivě, takže tady dávám s čistým svědomím čtvereček. 75% (23.06.2013)

Velice prostý a tezovitý film s jednoznačně danými charaktery, ale Browning si i přesto zaslouží maximální uznání za (na tehdejší dobu) perfektní filmařinu a hlavně za tu odvahu natočit něco takového a takovým způsobem (mám na mysli především ono obsazení skutečně znetvořených lidí) v první polovině 30. let - vždyť i dnes, na začátku 21. století, ten film působí místy opravdu šokujícím dojmem, a to aniž by se nějak očividně šokovat snažil! Takové nevšední a obdivuhodné tvůrčí jednání prostě nedokážu neocenit... 80 % (04.04.2008)

Aj tentokrát sa oplatilo pred filmom o ňom nič nevedieť. O to viac som sa zhrozieval nad niektorými scénami s ľudmi, ku ktorým bola 'matka príroda' nemilosrdná. Keď sa objavil na scéne muž bez končatín, zdeformované bytosti a iní kruto poznamenaní ľudia, bolo mi jasné, že to nebude zásluha trikárov. Kontroverznosť je preto na mieste. Ted Browning ale tieto bytosti našťastie nezneužíva pre zahanbenie, alebo bezduché vzbudenie pozornosti alebo na čosi iné, ako by to bolo v dnešnej dobe. Namiesto toto správne a trefne vyvodil morálne dôsledky, ktorými by dalo ľudí usmerňovať dodnes. Tak, že nad slovom 'zrůda' sa tu musí každý zamyslieť. 80%. (06.04.2008)

Neskutečný film o skupině lidí, ke kterým se osud zachoval krutě. Lidé se jim posmívají, urážejí je. Ale mezi sebou rovnocenné, i přes všechny překážky veselé společenství, které má své vlastní zákony - urazit jednoho znamená urazit všechny..... v životě bych neřekl, že mě může 3/4 století starý film takto zaujmout. Tolik lidského neštěstí v jednom cirkuse. Ten konec v dešti působil opravdu děsivě. (02.05.2008)

We accept you, one of us! Gooble Gobble! Banální melodrama se šťastným koncem a morálním ponaučením ční nad ostatními melodramaty své doby obsazením skutečných „zrůd“, čili lidí, kterým příroda něco ubrala, ba naopak nadělila navíc. Ti režisérovi neslouží jenom jako zdroj děsu (to především v poslední a výtečné hororové třetině), ale rovněž jako živé důkazy o nesmyslnosti slučování lidské duše a zevnějšku. Na obyčejných každodenních úkonech nám Tod Browning názorně předvádí, že ta zvláštní stvoření mají stejné touhy, přání a sny jako normální lidé. Zde paradoxně lidé až na čestné výjimky mravně zkažení, což bylo v třicátých letech 20. století, zvlášť pro puritánskou americkou společnost, nadmíru pobuřující. Možná právě neustále zkracování z původních 90 minut do přijatelnější podoby způsobilo občasnou zbrklost a zkratkovitost (mít finální msta o pár minut více, ještě se klepu hrůzou). Vůbec by mi nevadilo strávit v (alespoň zpočátku) přátelském společenství těch… těch lidí, to je to správné slovo, ještě pár desítek minut. 75% Zajímavé komentáře: POMO, dzej dzej, 5150 (02.04.2008)