CODA

Příjemný indie filmeček, jehož provází hype výhry ceny akademie za nejlepší film roku. Nejedná se o nijak zásadní film a pocitově podobných nezávisláků je několik desítek ale nijak to neubírá na kvalitě, která je v tomto případě hodně vysoká. Parádní herecká sestava, příjemná atmosféra, která netlačí na pilu a pořád jede v nenáročném a zábavném módu a určitě musím zmínit i povedená hudební čísla.Vtipné, citlivé, příjemné a celkově funkční v čem by měl film funkční být. Jen to není ten zásadní film roku... (18.04.2022)

║Rozpočet $10miliónov║ Tržby USA ║ Tržby Celosvetovo $2,237,618▐  Nečakal som veľa, lebo Oscarové filmy posledných rokov boli neskutočne suché bláboli ale tu tá ľahká artovosť fungovala náramne. Výborne uvoľnená, miestami aj trochu dramatická dejová zápletka držala pozornosť po celý čas, no proste lahoda a pohoda. Nadmieru príjemný film. Herecky poctivo zahrané, dokonca aj Eugenio Derbez tu dosť zapasoval, sadol. /80%/ (25.01.2023)

Nesnáším americké slaďárny a hepáče... To jen tak na začátek :D Líbí se mi bezprostřednost, jak rodina žije a nedokážu si představit, jak některé převážně "americké" rodiny fungují, jelikož toto byl další příklad toho, že mladá holka klidně zanechá studia, aby mohla vydělávat a pomoci rodině...To je TAK zvláštní. Zajímavý pohled na rodinku, která se má vlastně hodně ráda, dcera dost vyčnívá, ale vlastně má výhodu, což se zajímavě vysvětlí při rozhovoru s dcerou. Nejzajímavější pro mě byla situace, kdy hluchá rodina jde na hudební koncert své dcery...Dost jsem přemýšlela nad tím, jak se tam asi cítí a jak to vnímají a šup - vypnou zvuk...z toho mě mrazí i teď když si na to vzpomenu...Ale jejich způsob "kontroly", jak si ověří, jaké to je - dívat se kolem sebe na reakce lidí...Tímhle si mě ten film získal na závěr. Je to celkově podle mě film dost k zamyšlení, nenáročný, zábavný a k uvědomění si, zdali se opravdu máme tak špatně jak si sami někdy třeba říkáme.... (13.03.2022)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)

Hezký, milý a hřejivý filmeček, který potěší, příjemně naladí, ale o žádné veledílo nejde. Iniciační film o dospívající dívce, která doslova musela najít svůj hlas v milující, přesto však poněkud svazující rodině hluchoněmých. Pár dobrých fórů a několik pěkných záběrů na moře. Veškeré nesnáze, které ale nejsou nijak hrozivé, se vyřeší mrknutím oka, dívka má neuvěřitelnou kliku na fajn lidi kolem sebe, zázračně zazpívá jako slavíček a všichni se odeberou k pohádkovému konci po duhovém mostě v kočáře taženém jednorožci (ok, to poslední jsem si vymyslela, ale film opravdu působí hodně pohádkově). ____ Zejména neslyšící herci hrají naprosto famózně a Marlee Matlin musí mít někde ve skříni schovanou smlouvu s ďáblem, protože vypadá neskutečně skvostně a rozhodně, ani omylem, ne na svůj věk. Film ale nenabízí vůbec nic než velmi poctivé řemeslo a trochu odlehčeného dojetí. A původní francouzskou verzi obšlehl dost bez invence. (05.05.2022)