CODA

Po dlouhé době prvotřídní doják jako prase a opravdu nádherný, krásný, hluboký film, kterých je tak málo a čím dál méně. Jako drama to funguje na jedničku, ale překvapivě je to taky naprosto výtečná komedie. Naprosto zde excelují moje drahá Emilia Jones (ve všech polohách včetně naprosto úžasného zpěvu je naprosto úchvatná) a herci, kteří hráli její rodiče. Oba mají naprosto výtečný komediální timing, zejména táta je naprosto boží. Nádherný film, který má úplně všechno - vtip, romantiku, úžasné herce, špetku dramatu a který je od začátku do konce neskutečná pohodovka, která chytne za srdce a nedá na sebe zapomenout. Nádhera. 90%. Škoda jen, že oficiálně je to pouze na Apple TV+, tyhle filmy si zaslouží to nejlepší, tedy řádnou kino distribuci! (26.12.2021)

Veliký překvapení, který nezkazil ani naprosto retardovanej českej překlad (nechápu, proč je potřeba překládat) názvu filmu, který svádí k tomu, že jde o lacinou telenovelu. A on přitom feel good s ohromným srdcem, velikým smyslem pro humor, tak pěticí skvěle napsanejch dialogů a hned trojicí vrcholovejch scén ve finále. (09.12.2021)

„Choď.“ Doják roka. Je to o 10 minút dlhšie, než bolo nutné a neoriginálny, predvídateľný scenár je plný klišé. Lenže na poli feel good to valcuje. V druhej polovici sa nachádza tak veľa scén, z ktorých sa vám bude zastavovať srdce, až to nie je pekné. Svojím spôsobom nový Billy Elliot. Možno mi chýbalo, že nepotiahli dej viac dopredu. Nejaké veci sa stratili v preklade (blbé spolužiačky, romanca neromanca s rovesníkom, z ktorej v podstate nič nevyplýva, bratovo postavenie sa na vlastné nohy). Ako to bolo v nasledujúcich rokoch? Spomínate na krásnu bodku po rokoch z divadla z Billyho Elliota? Tu nič také nie je. Chýba to. Ale i tak sú to jasné 4*. Z hercov neviem, kto bol najlepší (keďže všetky postavy sú psychologicky kvalitne a uveriteľne spracované), ale asi jedinečný Eugenio Villalobos ako nezameniteľný učiteľ hudby. A k tomu skvelé You´re All I Need To Get By. (16.10.2021)

Skvelé! Aj keď to podľa popisu vyznieva ako ťažkopádny príbeh, ktorý bude hrať na city, tak napokon to bolo veľmi veľmi vydarené. Najväčšou prednosťou celého filmu je samozrejme svojský dôvtip, ktorý ladne odľahčoval inak dosť náročnú dilemu sympatickej Ruby a jej hluchonemej rodiny. Videl som aj francúzsky originál La Famille Bélier, ale v americkom podaní sa mi to páčilo ešte o kúsok viac. Malo to taký lepší feeling, aj to rybárske prostredie sa mi pozdávalo viac. Zaslúžené 4*! (15.10.2021)

Poměrně věrný remake francouzské komedie Rodinka Belierových. Režisérka a scenáristka Siân Heder zejména víc rozpracovala vedlejší postavy a do rolí neslyšících vybrala herce, kteří sami neslyší, takže si můžeme užít výborného Troye Kotsura. Ten svým uvolněným projevem hodně přispívá k tomu, že scény ze života neslyšících působí autenticky. Ve skutečnosti autentičtěji než hlavní linie s Rubyinou pohádkově snadnou proměnou z ostýchavé outsiderky ve schopnou mladou zpěvačku. Bez trojice nestereotypních neslyšících postav by byla CODA jen další banální film o dospívání a cestě za (americkým) snem. Ústřední konflikt mezi rodinou a zpíváním není na dvě hodiny dost nosný a nevytváří velké napětí, protože tušíme, jak to všechno dopadne. Tvůrci kvůli zachování pohodové atmosféry sympatickým postavám nestavějí do cesty větší překážky. Naopak jim vše maximálně ulehčují. Ve škole Ruby zamilovaně pokukuje po spolužákovi. O pár scén později je zrovna s ním vybrána pro duet. Ruby si před přihlášením do sboru zpívala jen pro sebe. Přesto má od začátku vyškoleně znějící hlas. Podobně lehko mizí další potenciální komplikace. Rodina je při obchodování s rybami vykořisťována? Neva, začne ze dne na den podnikat na vlastní pěst. Ruby si nemůže dovolit platit další studium? Není problém, existuje přece stipendium. Klavíristka nezná píseň, kterou si Ruby vybrala? Určitě se včas objeví někdo, kdo ji zastoupí. Hlavně žádný stres. Rossiovi si jako nositelé výhradně pozitivních vlastností nezaslouží žádné velké trápení. Krom toho, že se živí rukama a neslyší, se o nich prakticky nic nedozvíme. Jako kdyby žili ve vakuu bez politiky, kultury či náboženství. Prostředí neslyšících příslušníků pracující třídy je jen plonkovou kulisou pro inspirativní příběh jedné teenagerky. Možná je ale stylistická opatrnost a podřízenost klišé účinným způsobem, jak širšímu publiku stravitelně představit život komunity, která se v médiích vyskytuje jenom vzácně. Každopádně, pokud CODA přes malou režijní invenci a minimální osobitost funguje, pak ne jako film o neslyšících (kteří představují jen stafáž v tuctovém příběhu slyšící protagonistky), ale jako dramedy, v níž je vše vypočítáno tak, aby to vyvolalo slzy nebo smích. 65% (31.03.2022)