Ukradnutá hranica

Dost dobře realisticky zpracované drama o dění v českém pohraničí v době mnichovské dohody. Má to hutnou atmosféru, která se s dějem jen prohlubuje. Děj je temný a vystihuje náladu té doby, kdy proběhla dohoda o nás bez nás. Dění člověka nenechá v klidu a stopáž uteče lusknutím prstu. Rozhodně film, který je jedním ze zlatých kousků československé kinematografie. 80% (21.12.2015)

Dva roky po válce a filmaři zfilmovali tenkrát hodně ožehavé téma mnichovské zrady. Uloupená hranice se odehrává v září 1938, kdy bylo napětí v pohraničních oblastech mezi našimi vojáky a sudetskými Němci hodně vyhrocené. Film ukazuje právě problémy a potyčky mezi oběma tábory. Z děje je cítit sklíčená atmosféra tehdejší doby, Jiří Weiss to dokázal natočit realisticky a je dobře, že tento film vznikl ještě před rokem 1948, protože v něm není žádná propaganda, soustředí se pouze na pocity a následné reakce statečných mužů, kteří se i přes všechny okolnosti nechtěli vzdát a chtěli bojovat. Příběh mi ale přišel místami trošičku nudný. Přesto je to snímek, který by neměl být zapomenut. Silný 3 hvězdy. (03.05.2011)

Podzimní dny roku 1938 se nám jednou pro vždy vryly do paměti nesmazatelným způsobem. Film nabízí výpověď o zcela obyčejných lidech, jejichž život totálně změnilo fanatické prosazování územních a národnostních nároků. Obyvatelé vesnice se ubránili poblázněným henleinovcům, ale nakonec byli nuceni své domovy opustit. Nacistický fanatismus se svou zvráceností poznamenal celé rodiny a nejen je, ale i celé národy. Neumím si představit, že by na mě můj bratr střílel kvůli nějaké ideologii. (16.06.2009)

"Dobří lidi to nakonec vyhrajou. Dobří lidi jsou všude." Nevím, nakolik měli autoři tohoto filmu v úmyslu nějak více akcentovat toto humanistické poselství. Film je totiž jinak celkově založen na zobrazení konfliktu mezi zlými Němci a dobrými Čechy. Konflikt se přitom odehrává i přímo uvnitř smíšených česko-německých rodin (syn německého otce versus dcera české matky). Přesto to pojetí není tak černobílé a tendenční jako v některých pozdějších filmech s touto tématikou, které vznikly po únoru 1948. Na filmu určitě zajme výborná režie Jiřího Weisse, kterému se především podařilo skvěle vykreslit tehdejší dramatickou dobovou atmosféru. Vykouzlil ale i několik zajímavých detailů (zejména detail podobizny T.G: Masaryka na poštovní známce). (26.08.2018)

Jeden z nejvlastenečtějších filmů, nejen v čs kinematografii, bez nutnosti jakékoli agitace, která se později v ČSSR a nebo i dříve na západě stala nedílnou součástí scénářů. Film, natočený dva roky po nejbrutálnějším celosvětovém válečném konfliktu. Film, ve kterém se vzpomíná...rekapituluje, jak pár naprosto neznámých lidiček, kdesi na hranicích Československa a Německa, přátelé i rodiny, mezi sebou bojují za svou vlast. Ať slepě zfanatizovaní zvráceným nacistickým režimem, který podvedl skoro sta miliónový, kulturně velmi bohatý národ a zavedl ho do hluboké propasti krize lidských hodnot, aby ho následně zbaběle ponechal jako válečnou kořist či jen bránící svou píď, navzdory skryté mezinárodní zradě zleva i zprava. Nadčasová režie jednoho z nejutlačovanějších a přesto nejkvalitnějších režisérů čs. kinematografie, vlastenecké tóny hned v úvodních titulcích a vynikající herectví hlavních postav, které dostatečně přebíjí občasné herecké výkyvy komparzu. Na svou dobu absolutní unikát, ve kterém lze slyšet hrdinské vyprávění vojáka, jenž bojoval v prvním fašistickém konfliktu ve Španělsku, ze kterého poté bolševici udělali svou modlu a na straně druhé např. vynikající detail podobizny T.G. Masaryka. Film, který degraduje vše neonacistické či neofašistické, co se v české společnosti objevuje, na směšnou zaslepenou absurdnost. České vlastenectví má kořeny a veškeré základy v antifašismu!. Táhni si hajlovat do Německa kriple! (15.09.2011)