Promiňte, omyl!

Podle rozhlasové hry Lucille Fletcherové byly natočeny tři filmy: první (celovečerní) roku 1948 s Barbarou Stanwyckovou, druhý roku 1963 s Jiřinou Šejbalovou a jiný roku 1989 bůhví s kým, která je prý dost příšerná. Sama rozhlasová hra měla premiéru roku 1943 a hlavní postavu ztvárnila známá Agnes Mooreheadová. Film se Stanwyckovou měl scénář od samotné autorky, ale i tak dle mého názoru nefunguje zdaleka tak dobře, jako tato prakticky doslovná verze, v níž Jiřina Šejbalová předvádí opravdu geniální výkon. A to mám o Stanwyckové velice vysoké mínění. (19.12.2006)

Vynikající filmový režisér navštívil televizi a natočil tam pár skvělých filmů. Tenhle patří mezi ně. Dnes se řadí mezi perly české televizní tvorby. Jedná se o One-woman show Jiřiny Šejbalové. A když řeknu, že Šejbalová zde předvedla skvělý herecký výkon, tak to ani nestačí. To se musí prostě vidět. Je to třída. (18.07.2004)

„Nejrychleji se rodí strach.“ (L. da Vinci) … a jde ruku v ruce s pocitem bezmocnosti, fyzické i psychické: „To je k zoufání a já tady musím bezmocně sedět ve svém křesle …“ Neuvěřitelným způsobem vystupňované napětí v příběhu, jemuž kraluje svým hereckým mistrovstvím jediná žena, Jiřina Šejbalová, a ani na minutku nás nenechá za celou dobu vydechnout. Postupně s ní procházíme jednotlivými fázemi od obyčejného pocitu rozladěnosti z toho, že se nemůže dovolat manželovi, přes okamžik překvapení z toho, co bylo nechtěně zaslechnuto, následovaným pocitem bezmocnosti nad tím, že nemůže pomoci a nijak zasáhnout do běhu událostí, až po okamžik uvědomění si hrůzy z omylem zaslechnutého v celém rozsahu, dosahu a jeho důsledcích … (01.01.2015)

Ne každému se poštěstí zaslechnout v telefonu přípravu vlastní vraždy. Až mi by bylo paní Šejbalové líto, že ji nikdo nedokázal pomoct. V tak krátkém časovém horizontu bylo cítit napětí od začátku až do konce, do poslední chvíle jsem věřil, že je to pouze představa nemocné, invalidní ženy a přece...chválím všechny, kdo se na filmu podíleli a zvláštní ocenění pro paní Šejbalovou. (08.10.2015)

Jiří Weiss podchytil a využil dokonalost dramatického projevu Jiřiny Šejbalové již ve VLČÍ JÁMĚ a s lehkou dávkou nadsázky by se dalo napsat, že zde je navíc jen ten telefon. Na jedné straně neuvěřitelné, chvílemi dokonce lehce úsměvné, dohadování s telefonní společností, které lze zažít i dnes a na straně druhé naprosto fantastické poselství o netečnosti a (ne)vědomé toleranci ke každodennímu vraždění. "Vadila by Vám ta vražda, kdyby se Váš telefonní hovor spojil a Vy byste si vyřídila vše, co potřebujete...?" Skutečně silný kopanec do společenské otupělosti vůči zabíjení. New York, město, ve kterém se i vražda stala každodenní rutinou. Perfektní režie, skvělá hudba Míši Poláka a grandiózní vyústěný napínavých třiceti minut, ze kterých by Holywood udělal několika sériový celovečerní film. Brilantní perlička! (30.12.2014)