Kung-fu bratři

Jackie Chan se musel ke svému Drunken Masterovi, prvnímu velkému hitu, probojovat přes několik hodně podřadných filmů a rozhodně nebyl jediný. Každá hvězda musela na svůj majstrštyk poslušně čekat, dokonce i Yuen Biao dlouho předlouho dostával jen kaskadérské nabídky a podřadné roličky, až se zjevil jeho dobrý kamarád Sammo Hung a když viděl, že jeho bratři začínají okupovat žebříčky popularity (psal se rok 1979), pomohl na výsluní i Biaoovi. Nutno říct, že zaslouženě, protože hned na první pokus to vyšlo a Knockabout se stal obrovským hitem, který s Drunken Masterem a Young Masterem tvoří jakousi osu, která pomohla old schoolům překonat dobu trouchnivění. Knockabout totiž jako old school nevypadá - samozřejmě odehrává se ve staré Číně, jsou tu žebráci se znalostmi kung-fu i prohnaní obchodníci, ale taky je tu Yipao (Yuen Biao) a Taipao (Lau Kar-Yan), dva bratři a zlodějíčci, kteří mají krom podrazů zálibu i hraní hazardních her. Vždyť stačí vymyslet jen nějakou kulišárnu (většinou s nedobrovolnou pomocí místního šéfa policie (výtečný Karl Maka)) a peníze se jenom sypou. Sammo Hung (zde režisér i herec) se zjevně inspiroval v západnějším pojetí humoru a tak koukáte spíš na velice dobře napsanou buddy komedii, která nešetří hláškami a situacemi. První půlka filmu je až třeskutě vtipná a Hung si velmi jemně střílí i ze samotného žánru (jména vedlejších postav - Rosnička, Malíř, Dohazovač, důmyslné přehrávání ústřední dvojice, zvířecí styly ad absurdum), což sice může být nechtěné, ale v kontextu (a z dnešního pohledu) to dokonale zapadá do atmosféry filmu. Je nezvyklé mít dvě hlavní postavy, ale Biao s Kar-Yanem se neskutečně doplňují a vládne mezi nimi chemie, kterou by místy mohli závidět i Murtaugh s Riggsem... Jenom v kung-fu nám chlapci poněkud zaostávají a tak je třeba potkat někoho, kdo je převeze jak v podvádění, tak v boji. Samozřejmě následuje poslušný stereoprosík a tvrdý trénink, jenže to jsme teprve v polovině a Sammo má pro nás ještě několik překvapení (nepočítám camea ve vedlejších rolích (Chung Fat, Lam Ching-Ying, Mars)). Jednou scénou, pomyslným lusknutím prsty, totiž Sammo dovede přehodit výhybku z komedie na drama (s přimhouřením oka, protože trénink který tuto část uvozuje, je opět až příliš humorný), aniž by to působilo zbrkle nebo neuváženě. Lau Kar-Yan tak ustupuje a na výsluní se dostává Yuen Biao a částečně i Sammo Hung jako další mistr bojových umění (stylu zvaného odpadkový box, jehož hlavní doménou je opičí styl). Ani v závěru si Sammo nebere servítky a zatímco ještě před chvílí se žánru rafinovaně vysmíval, teď už rovnou boří jeho pravidla. Finální souboj to ukazuje v plné šíři, protože tradiční pojetí bojových stylů v podobě ostříleného veterána Liu Chia-Yunga (milý šedovlasý pán) je konfrontováno nejen s šílenými nápady Hungovy choreografie (využití rekvizit, větší důraz na pády a kaskadérské kousky), ale hlavně s Biaovými pohyby, v nichž je někdy až příliš místa pro akrobatické triky. Na svou dobu jsou bojové scény až neuvěřitelně dynamické a i když je tu cítit dědictví "fázovaného" stylu, ve chvíli kdy své protivníky tepe Biao nebo Hung, není už po něm téměř ani památky. Posun v oblasti choreografie je ale jen jednou doménou, ve které film exceluje. Co se týče choreografie bylo na sklonku osmdesátých let na co koukat i u konkurence (a koneckonců i u Hunga samotného), hlavní přínos vidím v implementaci odvázaného humoru, který často nabíhá až do situační komedie a jeho skloubení s klasickou kostrou old school filmů. Hungovi se tak podařil podivuhodný kompromis, jakýsi přechod mezi léty prověřenou klasikou a moderními postupy, které aplikoval v pozdějších filmech. Tenhle "most mezi generacemi" dovedl k dokonalosti o rok později Jackie Chan v Young Masterovi, což však neznamená, že by Knockabout nestál za hřích. Ba právě naopak, je to jeden z filmů, které by si žádný fanda hongkongské kinematografie neměl nechat ujít. 80% (20.04.2017) (menej) (viac)