Horký vítr
Vruć vetar
Obsahy(1)
Legendárny desaťdielny juhoslovanský seriál z osemdesiatych rokov o večnom fluktuantovi a hypochondrovi Borivojovi Šurdilovičovi. (peteriko)
Recenzie (29)
Vruč vetar (Horúci vietor) bol suverénne najlepší seriál zo socialistickej Juhoslávie, ktorý sme všetci milovali. Ženské publikum navyše milovalo hlavného hrdinu - Bořivoje (Šurdu) Šurdiloviče (píšem to po česky, ako mi to utkvelo z českého dabingu). Moje spolužiačky na strednej dostávali spravidla hysterický záchvat, keby sme ich čímkoľvek zaťažovali v čase tohto seriálu. Raz sme museli kvôli tomu dokonca prekladať triedny večierok. - Eh Karle, boga ti, ovo tipična Jugoslavija – povedal mi položartom jeden známy Juhoslovan, ktorý chodil v osemdesiatych rokoch do Bratislavy a s ktorým som sa bavil, nakoľko je seriál reálny. Zhruba si pamätám, že Šurda nerobil v podstate nič, jeho žena bola doma na plný úväzok, bývali u strýka a jeho manželky, ktorí tiež nerobili nič a žili zo strýkovej penzie. Proste v týchto (od nás južnejších) kultúrach nie je také sociálne zabezpečenie ako u nás, ale človeka drží rodina. Spomínam si tiež na hudbu, ktorá sa mi páčila, hoci stredomorské presladené melódie nemám rád. No a Ljubiša Samardžič je herec špičkový (tam som ho po prvý krát videl v takej veselej úlohe, predtým len ako partizána vo vojnových filmoch), o tom bez debaty. Za spomienky na strednú školu a dobrý film štyri hviezdy. ()
Tyhle trampoty líného samorosta holiče Šurdy jsem viděl nedávno po 40 letech znovu a musím tedy konstatovat , že ani taková doba , tomuhle majstrštyku neubrala na kouzlu . Zásadním poznávacím znakem je , že Borivoj léčí svou až příliš častou migrénu nejjednodušším lékem a tím je poloha na gauči v leže nezávisle na okolnostech , místu a denní nebo noční době a tím je mi samozřejmě velice sympatický . Prostě tuhle trhlou , vyčůranou a smolařskou postavu si člověk jednoduše musí zamilovat. Navíc jako bonus naprosto skvostný dabing Karla Heřmánka . ()
Ve své době neuvěřitelně skvělé, naprostá pecka ()
Tenhle serial byl pro me,jako pro mnohe zde,uplnzm zjevenim a dodnes mam v pameti nektere hlasky."Rikaji mi Jednoruky Krstivoj." "Vzdyt mas obe ruce." "Ano,ale vsechno delam pouze jednou-ridim,radim,piju rakiji..."Uzasny.A ta recka hudba,na kterou Borivoj tak rad tancil...Dodneska ji mam v hlave....Ono je to mozna zradny,asi,kdybych to dneska zase videl,byl bych hzube zklamanej,ale ty vzpominky jsou za 5hvezd... ()
V TV od 16.7.1982 na I. programu. ()
Šurdu jsem jako kluk miloval. Rozevlátý lempl, k tomu vůně "exotiky" a jižních krajin. Nostalgie jako prase. ()
Nechápu, jak mohla cenzura na začátku 80. let pustit něco takového do televize. Asi to cenzor nepochopil a bral to jako kritiku lenosti a neschopnosti. K tomu skvělý dabing a výborné rozhovory. "Kdo jste?" - "Inženýr Čolovič." - "Proč cpete nohu do dveří, když jste inženýr?" ()
Téměř zapomenutý, ale o to příjemně překvapující, seriál, ke kterému se asi vrátím ještě několikrát, protože mám radost, že se mi ho podařilo získat.V době uvedení jsem byl teen, takže jsem prožíval naplno frustraci doby a úplně si pamatuji i ten údiv, že něco takového dávají v televizi. ()
Jednom odleteče ptice, ulice naše ostače bez sunca Čovek ispratiše ženu, dugo na vetru, još stajače sam... Ten seriál jsem viděl jako kluk už ho nejspíš nikdy neuvidím, ale bylo to zjevení, tak odlišné od všech těch Mužů na radnici a Žen za pultem. To plné hodnocení vychází víc z toho pocitu, než z nějaké detailní analýzy děje. A taky za tu písničku, kterou do smrti nezapomenu. ()