Šeříková brána

I když René Clair natočí v letech 1960 až 1965 ještě čtyři další snímky, je Šeříková brána z roku 1957 poslední bezchybnou ukázkou jeho režijního mistrovství. Film vypráví příběh pijana a umělce, kteří po určitý čas ukrývají pronásledovaného zločince. Pijana Juju (Pierre Brasseur) okouzlí zločincův šarm a fanfarónství natolik, že ve starostlivosti o něho si na chvíli připadá užitečný. Nejpůsobivěji zde fungují clairovské paralely mezi obrazem a mluveným slovem (např. zatímco si hosté v restauraci předčítají novinovou zprávu o vrahově útěku, pozorujeme oknem, jak si děti hrají na ulici a jejich hra je obrazem čtené události). Atmosféru filmu dotvářejí známé šansony Georgese Brassense, který zároveň ztvárňuje jednoho z hlavních hrdinů. (NFA)