Stan the Flasher

Představy starého prasáka Stana a.k.a. Serge podruhé a naposledy. Gainsbourg si roli zkrachovalého scénáristy a alkoholika napsal očividně na tělo, ale na rozdíl od předchozího Charlotte for Ever zde jeho postavu ztvárnil významný režisér a producent Claude Berri. Stan je v jeho podání zahořklým stárnoucím chlápkem, vybíjejícím si zlost ze své impotence na nebohé a přesto jej stále milující manželce. Živí se doučováním angličtiny (což je docela vtipné, protože Berri má naprosto šílenou výslovnost a nejsem si jist nakolik bych byl schopen jím zhusta citovaným výňatkům ze Shakespeara rozumět bez anglických titulků), kteroužto činnost upřímně nenávidí s výjimkou návštěv okaté Natachy. Ani její nezletilý věk pak nebrání Stanovi v tom, aby ji opakovaně a stále explicitněji neobtěžoval, což se mu později stane osudným. Snad pro jeho rozhodné odhodlání nesmířit se s přicházejícím stářím však stále vzbuzuje jakýsi náznak sympatií. Je známo, že Serge byl totální solitér, který se nebál jít do extrému. Představa, že by něco podobného vzniklo dnes, je v podstatě nemyslitelná. S odstupem tří dekád se navíc ukazuje, že Gainsbourg se tímto svým posledním filmem bez patosu rozloučil se svou dobou a zároveň ukázal vztyčený prostředník té současné, někdy snad až přehnaně korektní. (23.12.2020)