Kouř

Kdosi někde označoval Kouř jako rytmikál, myslím, že tenhle terminus technikus je přesný. Poetika Pražské pětky (POZOR, nezaměňovat pouze za Divadlo Sklep, jak to tu dělá většina uživatelů a uživatelek čsfd, Sklep byl pouze jedním z členů tohoto volného generačního uskupení a na Kouři se podílel spíše méně než více...) je tu vystižena skloubením recitačního umění (Recitační skupiny Vpřed), charakteristickým pro onu dobu, experimentálním výrazovým tancem (Baletní jednotka Křeč) a příznakových přehnaně patetických výrazových prostředků v dramatické tvorbě (Divadlo Sklep, Divadlo Vrata). V Kouři ovšem rytmický přednes hraničící s muzikálovými čísly dotáhli do skutečné dokonalosti a tenhle osobitý experiment až podivuhodně funguje. Nelze zapomínat, že základním prostředkem poetiky Pražské pětky byla hyperbola a v jejím rastru je vystavěn i Kouř. Když ji pak akceptujeme jako nutnou reakci na ,,umělecký" standard oné doby, můžeme lehce v Kouři spatřit skoro věrný rozměr zakonzervované reality 80. let. Chápejme metaforu továrny jako socialistického Československa, kde odstavili schopného Vaška do kotelny, jelikož vypracoval skvělý plán, jak danou polototalitní situaci změnit, a on nakonec z té kotelny v čele mírně masového hnutí vyjde a rázně dojde až na nejvyšší ředitelský post. Chápejme realitu továrny jako normalizační šeď 70. a 80. let, ve které se dalo buď schůzovat, chodit se ,,kulturně" vyžít na disko k Arnoštkovi, nebo hodně pít...a samozřejmě taky hodně a furt kouřit... Myslím, že Kouř je nedoceněným a polozapomenutým filmem reflektujícím skutečný stav věcí života v reálném socialismu. Takhle to tady tenkrát vypadalo. Bez nadsázky... Podobné filmy: Pražská pětka (05.01.2009)

Nejlepší muzikál všech dob a kontinentů. Jasně čitelné motivy z Radfordova 1984: Celkový vizuální dojem (mikrosvět, umělý uzavřený oprýskaný špinavý prostor). Venkovní „prolétské“ prostory. Prolétská hospoda. Ubytovna. Ústření milenecká dvojice nahá či polonahá za oknem, v němž se odráží podobně laděný modrý výhled. On se dostává k zásadnímu démonizovanému podvratnému spisu, ona dělá nástěnku. V tělesné charakteristice obou lze spatřovat výrazné znaky podobnosti. Cigarety. Chleba a gin. Zdravíme. Komise (doslovně a v témže kontextu). Závodní jídelna, oni dva v jídelně. Lze rozlišit vnější a vnitřní Stranu (v titulkách výslovně „zaměstnanci“, „šéfové“), venku se pohybují proléti. Jedním z oficiálních produktů pro proléty je pornografie – Arnoštkova diskotéka. Naopak výrazně rozdílně se předvádí požadavek totální konformity: Mám něco dělat? - Neprudit. (02.06.2011)

Jako kouř je svinstvo, ale tady se to ještě dalo ustát. Pro ty z vás který to netušili, tak kouření způsobuje rakovinu, rakovina zabíjí a zabíjení škodí zdraví, takže proto. Tak a teď vám řeknu jednu zajímavost vo tomhle filmu kterou jste určitě neznali. Objednal jsem si tudle takový spreje na odnaučení kouření, a na lékárně mi to nechtěli vydat, protože tam byla podmínka 18+. Takže absurdita číslo jedna, že děcka dneska kouřej od 11ti, ale když s tím chtěj po dvou letech návyku přestat, tak jim na to nevydaj lék, a musej kouřit dalších 5 let než dosáhnout plnoletosti (to mi připomnělo jak jsem před lety dostal lék na bolest břicha a v příbalovým letáku bylo mezi vedlejšíma účinkama léku na bolest břicha uvedeno i BOLEST BŘICHA...) No a absurdita číslo dva....jako fakt?! fakt nevypadám na vosumnáct?!! ..jako jasně, já vím že jsem měl přes půl ksichtu roušku, ale sakra čouhaj mi chlupy z uší, tak co by chtěli víc!! https://www.youtube.com/watch?v=_te6dLVeqa8 (11.09.2020)

Samozřejmě již dlouhé roky znám legendárního DJ Arnoštka a jeho diskotéku, ale samotnému filmu jsem se mnoho let vyhýbal, neboť jsem předpokládal, že se jedná o příšernou kravinu. O to příjemnější bylo mé překvapení. Snímek je to sice bizarní, o tom žádná, ale má poměrně zajímavý příběh a hlavně je naplněný skvělými hláškami u kterých je až z podivem že více nezlidověly. Ani písničky mi nijak nevadily, ačkoliv písničkové filmy nijak zvlášť v oblibě nemám. Zde jsou hudební scény spíše parodiemi toho co je obvykle k vidění ve standardních muzikálech a tak je i poněkud zavádějící Kouř za muzikál označovat. Film určitě nesedne každému, ale můj zážitek, po shlédnutí v letním kině s vychlazeným pivečkem, je přinejmenším fajn fajnový. (23.07.2020)

Fajný, fajnový... ba přímo geniální film. Zcela souhlasím s Marigoldem: není příliš mnoho filmů, které se tak perfektně zhostily "reflexe snad všech podstatných složek totality". A že snad Sklepáci příliš tlačili na pilu? Nemyslím si; stačí se jen podívat na některé propagační/propagandistické materiály z tehdejší doby. Sklepáci prostě né vždy přejímají chování ze skutečného života; mnohdy čerpají spíše z toho, co nám bylo tolik prezentováno. Mrazivá a temná (nelynčujte mně: ale přímo Lynchovská) atmosféra + atmosféra plná strachu + pocit, že můžu dělat cokoliv (chlastat, chodit na Arnoštkovy diskošky), hlavně prostě jen neprudit + vypořádávání se s chybami minulosti + apatie = to vše je pro mně lepší výpověď o předrevoluční době, než kopa jiných. Shrnuto a podtrženo: Nemůžu jinak... geniální film si zaslouží nejvyšší hodnocení. (11.03.2005)