Kouř

Někde jsem četl, že nemáme film, který by bilancoval s normalizací. A co Kouř? Tenhle jedinečný "muzikál", který ve zhuštěném prostředí jednoho industriálního komplexu nabízí refexi snad všech podstatných složek totality! Škoda, že tenhle Vorlův film tolik zapadl, protože mezi záplavou dementních kapitalistických satir to byl po všech stránkách dotažený projekt, který bez obtíží zpracoval normalizační morálku i estetiku a do filmového života účinně převedl poetiku divadla Sklep. Zároveň Vorel s pronikavostí tak typickou pro mistry sarkasmu rozkryl v nadšeném sametově-revolučním kódu tehdy takřka opomíjené tóny falešného divadla a v průběhu natáčení je inkorporoval do scénáře. Nelze přehlédnout jasnozřivost filmového finále, ve kterém se staré mísí podle podivně harmonického scénáře s novým a svině si náhle nasazují škrabošky s lidskou tváří. Obrozený vzduch továrny tak pořád nese silný zápach totalitního kouře. Nepříjemně prozíravé vidění budoucnosti. Promiňte, ale vedle Kouře působí (prý) poselství Pupenda jako laciné pásmo humoru pro celou rodinu. Film, na který by se nemělo zapomínat. Film, který by se měl PŘIPOMÍNAT! (27.01.2004)

Pro mě jeden z nejlepších českých filmů. Nesmírně osobitý, se skvělým humorem a chytlavými písničkami (navzdory všeobecnému pobláznění božím Arnoštkem a jeho "Je to fajn" se mi pod kůži nejvíc dostalo "Hele kotě"). Ovšem je zarážející, jak moc je Arnoštkova písnička výstižná... "Máme se dneska fajn, je nám hej, přijel k nám pan diskžokej"... Lidem stačilo málo... (13.12.2007)

Ne každého tyhle vtipy, satira a úžasné myšlenky nadchnou, pro spoustu ostatních, včetně mě, představuje tato Vorlova komedie jeden z nejvtipnějších českých filmů. Můžete ho prostě nenávidět, nebo milovat. Snímek balancuje někde na hranici vtipu a naprosté trapnosti, jedná se ovšem o velmi dobře promyšlenou hru režiséra i postav samotných. Většina z diváků v těch jednoduchých textech, podivných hrdinech a zapadlém prostředí jednoduše najde osobité kouzlo a bude se celou dobu perfektně bavit. O tom svědčí i velká oblíbenost mezi studenty, kteří jsme tu dobu viděli pouze z kočárku či tříkolky. (10.07.2007)

Kouř je dosti neuvěřitelnou reflexí socialistického Československa sedmdesátých a osmdesátých let. Divák v ní postupně zjišťuje, že nesleduje pouze příběh jednoho imaginárního socialistického mamutího podniku, nacházejícího se v jakési průmyslové zóně kdesi na periferii a vytvářejícího "svět sám pro sebe", ale že tato průmyslová enkláva je vlastně propracovanou metaforou celého socialistického Československa s jeho neschopnou vládou, šedými eminencemi, tajnou policií, udavači, kariéristy, disidenty, rezignovanými opilci, pionýry, zdánlivě nonkonformními diskotékami, lidmi co pohodlně plují v davu i těmi, co v davu plout příliš neumí... Kromě tohoto "společenskokritického" vymezení je pro něj ovšem určující především výrazná stylizace, stavící na expresivní, temné a vypjaté nadsázce. Díky ní se určujícími prvky může stát jak chtěné přehrávání herců, podivně modelovaná dikce, špatně padnoucí dialogy, stavící zhusta na donekonečna opakovaných klišé reálného socialismu, tak sborová recitace, silně připomínající "Oldův večírek" z "Pražské pětky". Srovnání s Pražskou pětkou ovšem ukazuje i jisté rezervy, neboť jak povídka "Směr Karlštejn ", tak především závěrečná povídka "Na brigádě", působí daleko hravějším, vycizelovanějším dojmem. Vorlovi se sice podařilo udržet herecké výkony či expresivní nadsázku i na rozsáhlé ploše 90 minut, ale do značné míry se ztratila hravost a vtip. Nadsázka je těžší, komiky a vtipu je spíše méně než více. To je na jedné straně opodstatněné závažností tématu, ovšem na straně druhé, právě tato závažnost bere Vorlovi jeden z jeho základních výrazových prostředků, který tak dobře funguje už v jeho krátkých filmech z amatérských začátků a vysokoškolského studia... Zajímavé komentáře: Marigold, kinej, Radek99 Celkový dojem: 75% (09.05.2010)

Má to cenu, dát Vorlovu legendárnímu "muzikálu totalitního věku" šanci. A věřte, že samotný Kouř má taky cenu. A to říkám jako někdo, kdo z Vorlovy tvorby neviděl nic krom Pražské 5, a to z důvodu silného pocitu nesouznění s panem režisérem na základě pouhých ukázek (a různých útržků rozhovorů zejména s představiteli hlavních rolí) z jeho počinů jak kolem mě v čase svých premiér procházely. Tahle groteskní a místy naprosto dadaistická záležitost má v sobě hromadu zcela kultovních scén (Arnoštek z nich samozřejmě ční nejvýš), a funguje jako zcela svébytné umělecké dílo. A to u mě vizuálním konceptem, texty, atmosférou, castingem a hereckými výkony boduje až někde na úrovni 80%. (06.10.2018)