The Stone Bridge
Réžia:
Tomáš Vorel st.Kamera:
Marek JíchaHudba:
Vladimír FranzHrajú:
Tomáš Hanák, Milena Dvorská, Václav Strasser, Hana Tallerová, Jan Slovák, Romana Sittová, Naďa Šafratová, Otakáro Maria Schmidt, Martin Horák (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Hořká komedie a v pořadí třetí celovečerní film režiséra Tomáše Vorla (Pražská pětka, Kouř), odehrávající se v samém srdci Prahy - na Karlově mostě, tak jak jej známe z dnešních dnů. Je to příběh plný romantiky, vášní, černého humoru a temné pražské mystiky. Hlavní hrdina Tomáš, absolvent FAMU a někdejší slibný mladý režisér, řeší klasickou třicátnickou krizi. Potlouká se bez cíle po Malé Straně, propadá čím dál tím větší beznaději. Všude kolem něj kraluje důmyslný i prvoplánovaný duch komerce, na níž se on sám nechce podílet. Kromě tvůrčího prázdna a snad i v závislosti na něm se kolem Tomáše trhají i osobní vztahy. Pro manželku Martinu je už Tomášův bezbřehý způsob života neúnosný. Pro ní i jejího syna Péťu svitne naděje v osobě bohatého a úspěšného producenta Roberta, který se svižně pohybuje přebujelým světem reklamních šotů. Tak se Tomáš stává jedním z vrcholů manželského trojúhelníku. Robert Tomáše donutí, aby se dal do psaní filmového scénáře a slíbí mu, že bude financovat jeho natočení. Očekává, že se mu Tomáš nebude plést do jeho slibně se rozvíjejícího se vztahu s Martinou. Dochází však k nečekanému rozuzlení...
Příběh režiséra, jenž zoufale hledá cestu ze slepé životní uličky, naznačuje jistou autobiografičnost nejen křestním jménem hlavního hrdiny, ale do značné míry kopíruje i Vorlovy názory na českou současnost a rozvíjí jeho utkvělá témata. Přes všechny své kvality, výjimečný myšlenkový přesah a vnitřní upřímnost vyznívá Vorlovo hledání životní a tvůrčí autenticity poněkud uměle - lze mu minimálně vytknout stylovou nevyváženost, místy i tezovistost a přebytečnou ornamentálnost. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (1)
Recenzie (92)
Pane režisére, važte si toho, že můžete svobodně tvořit, říká tehdejší prezident režisérovi, který hledá co vlastně má dělat. nechce jít cestou komerce, jako jeho kolega, který tagzvaně jede v novém proudu, ale současně neví co a jak točit. Je bezradný, asi podobně jako Václav Havel, když byl uzavřen již na Hradě a život kolem se řítil už úplně jinam, než ty jeho tehdejší monology z Lán pro rádio. Myslel jsem si, že ten film je z roku tak 1993, ale on je až z roku 1996. Vystupuje zde i postava osvícené dívky, ženy, která sice načne dost zajímavé otázky, ale nedopovídá je a neukazuje jak je aplikuje v životě. Málokdo asi čekal, že film NA BRIGÁDĚ bude pro režiséra VORLA vlastně vrcholem jeho kariéry, ke kterémmu se už žádným dalším filmem nepřiblíží. Proto se nedivím, když se jednou vyjádřil, že ho mrzí, že ta filmová povídka, že z toho neudělal celovečerní film. ()
Vorel byl při psaní scénáře evidentně na pokraji psychického zhroucení, takže není velkým překvapením, že jde o naprostý zmar plný deprese. Něco se však přeci jen povedlo. Nemám problém přiznat, že jsem v první chvíli uvěřil, že vidím Chytilovou. Většina hereckých výkonů je k pláči, ale Synková si za svou proměnu zaslouží uznání. ()
Kamenný most ke mně přišel v době studií na VŠ v Ostravě. V době, kdy mě vše, o čem je, dokonale oslovovalo. Krásná kamera, existencionalismus, chcípáctví, tajemno, houby, šamani... Prostě jeden z mála opravdu povedených filmů té doby. Po mnoha letech shlédnuto opět a k mému překvapení neztratil Kamenný most nic ze svého kouzla. Navíc Franz a Havel v jednom filmu...nádhera :D Vorel a Sklep rulezzzzz! ()
(Režisérský střih) Pekelná alko-ezo nuda. Nesympatický hlavní hrdina - umělec (klasicky nesnesitelný Tomáš Hanák) parazituje se svým fotrem na matce a chudák manželka se z toho musí vychrápávat s bohatým producentem. Vlastně to dokonale zachycuje příšernost devadesátek - úspěšní lidé se věnují vydělávání prachů a večírkům, neúspěšní lidé chlastají, tvrdí, že jejich deprese je svoboda umělcova a obyčejní lidi typu hrdinova matka to odskáčou, protože musí makat o přežití a přiživovat losery. Film kvalitně likviduje zbytečný vnitřní monolog hlavní postavy a rozdělení na mini kapitoly, nepomáhá ani zajímavá hudba, satira na Chytilovou nebo cameo Havla. Jedinou radost jsem pocítil při scénce, kde policajt Dušek seřve Hanáka s jeho milenkou, že jen chlastají, prcají a vraždí jeden druhého, ztříská Hanáka a pustí na couru vlčáka. ()
Po vnitřním boji, jestli dát velmi vysoké nebo hodně nízké hodnocení, jsem se rozhodl pro kompromis. Skvělé okamžiky střídají samoúčelné scény, doplněné šablonovitými postavami. Navíc řeka deprese nakonec zaplavuje úplně vše a těžko pak být nadšený z filmu, z kterého vám je mizerně (samozřejmě, že nemožné to není). Zajímavá je "parodie" Věry Chytilové, nebo Jan Slovák v roli Roberta, který je tu, oproti Mirkovi v Kouři, v úplně jiné pozici... PS: Viděl jsem pouze DVD verzi. ()
Galéria (6)
Zaujímavosti (10)
- V lednu 2016 proběhla premiéra režisérské verze snímku po 20. letech od vzniku snímku..Film byl digitalizován, přibyly vnitřní monology hlavní postavy Tomáše a digitální efekty. Film bude promítán pouze v klubových kinech. (sator)
- Film sa v kinách dočkal veľkého finančného neúspechu a bol aj negatívne prijatý kritikou. Z tohto dôvodu sa Tomáš Vorel st. dostal do ťažkých depresií a uvažoval dokonca aj o samovražde. (Jello Biafra)
- Některé záběry vznikly u trosek domů na adrese Cihelná 2b, Praha – Malá Strana. Jednalo se o objekt Hergetovy cihelny. Bývalá barokní cihelna pocházela z roku 1781. Začátkem roku 2000 prošla náročnou rekonstrukcí, ale také nevratným poškozením, kdy firma svévolně zbourala barokní klenby interiéru tak, že z objektu zůstalo zachováno jen obvodové zdivo. V objektu se nachází Muzeum Franze Kafky a restaurace, výstavní prostory a několik bytů. Objekt je kulturní památka. Před Muzeem Franze Kafky je instalována Čůrající fontána, kterou vytvořil český umělec David Černý v roce 2004. (sator)
Reklama