Na špičce jazyka

Po přečtení knihy jsem se zapřísáhla, že si film nikdy nepustím. Vydržela sem to tři roky, ale touha prožít to vše s Nany ještě jednou byla silnější než-li já a tak jsem podlehla.Podlehla a prožila 180 minut naprostého kinematografického orgasmu. Něha, láska, zloba, smutek... vše jsem prožívala a cítila jako by se to dělo právě mně. Není potřeba zde psát sáhodlouhé recenze, protože tohle se musí vidět. Kéž by bylo jen BBC a všechny Troškoviny a obdobné stupidity pohltily sváry pekel... (18.03.2013)

Vzostupy a pády, raz si dole a raz zase dole... Ale to život obohacuje, tým viac, čím častejšie padne človek na nos...Nemám rád LGBT filmy, no musím uznať, že tento jeden konkrétny ma skoro totálne pocitovo odrovnal. Niečo prenádherné, monštruózne, pocitovo veľmi bohaté a s úžasnou hudbou a ešte lepšou dobovou výpravou. Tento snímok patrí určite k jedným z tých najlepších s lesbickou tématikou, pre mňa rozhodne. Tiež sa mi veľmi páčila britská angličtina, aj keď rečový prejav Nancy sa mi zdal trochu čudný, ale časom som si zvykol aj na ten. Možno to chcelo trošku viac explicitných scén, ale to je len môj skromný názor. Fantastické. Medzi 4-5 hviezdami. 89/100 (10.01.2019)

Viktoriánská Anglie. Nan pracuje v restauraci svého otce na malém anglickém městě. Uvidí divadelní show, ve kterém vystupuje Kitty Butler, dívka převlečená za chlapce. Je ke Kitty neodolatelně přitahována a začne pracovat jako její garderobiérka. Posléze s ní odchází do Londýna. Jejich nezůstane jenom čistě pracovní. (03.05.2006)

„Mohli se dívat, ale nemohli dotýkat.“ Věta, která padne ve druhé části, charakterizuje vlastně celou tuto povedenou minisérii. Touha po divání se zde projevuje ve velké míře, vlastně by se celý film dal označit za pohled klíčovou dírkou. Pořád se někdo dívá, pořád někdo „šmíruje“. Vlastně jsme to my. Díváme se a nejsme viděni, stejně jako určité postavy. Nebo třeba krysa. Zdůrazněno je to i častými podhledy či nadhledy. V závěru je pak samotného „šmírování“ méně. Najednou to totiž není potřeba... Kromě tohoto mě tento počin zaujmul i úžasnou hudbou, zvrhlým humorem a sladkou, nejsladší Florence. A mimochodem… „Na špičce jazyka“ je sice dobrý název, ale nevystihuje provokativnost sousloví „tipping the velvet“. Ve své vulgárnosti... okouzlující. (01.08.2008)

Vždycky jsem si viktoriánskou Anglii představovala jako emociálně chladnou a hodně upjatou dobu a ona je to překvapivě doba emocemi téměř přetékající. Lidé se stejně jako dnes, možná i o něco více než dnes, chtěli odpočinout od každodenní reality, která číhala na každém rohu a bavit se, prostě zapomenout. Rádi chodili do velkých divadel, navštěvovali nejrůznější kabarety a také samozřejmě hodně pili. O světě kabaretů a nejen o nich je právě tento film, jehož předlohou je kniha Špičkou jazyka od Sarah Waters. Knihu v Británii odmítlo deset nakladatelství. Byla prý moc skandální a pouze pro úzkou skupinu čtenářů a to si nakladatelství nemohla vzít na triko. Někde jsem četla, že je Sarah Waters označována jako druhý Dickens. Budiž jí to ke cti. Píše velmi čtivou formou a dokáže vtáhnout čtenáře do příběhu a nepustí ho, dokud knihu nepřečte celou. Mě se kniha líbila mnohem více než film. Působila jinak. Všechno je skutečně natočeno tak, jako by divák dění sledoval odněkud z povzdálí nebo dokonce klíčovou dírkou. (14.12.2010)