Skleněná oblaka

Ve svých kratkých filmech Skleněná oblaka, Holubice, Pověst o stříbrné jedli a Sirius se František Vláčil věnuje vztahu dítěte a dospělého. V prvotině Skleněná oblaka je to vhled do klukovské duše, kde se odráží jeho vztah k otci, pozdji k dědečkovi. Stejně jako v Holubici je použita hojná řeč symbolů - drátěné pletivo, ve kterém je vidět postava odcházejícího otce, průhledné tabulky skla, obloha a letící hračka, rozbité sklo. Chromý stařec, který se pokouší opravit rozbitý model, chlapec přelézá bránu, aby mohl na letiště, za ním štěkající pes, kterého ale neslyšíme. To vše vytváří atmosféru, která směřuje k tragédii. Vláčil je mistem dramatu ve zkratce. Zde se mu podařilo vytvořit příběh v 18 minutách. Na konci přichází dědeček s chlapcem, na mokrém asfaltu vidí chlapec mrtvého motýla, kterého podává starci do dlaně. Symbol volnosti a křehkosti za živa, zde též jako obraz pomíjivosti a zranitelnosti. Snímek je třeba vnímat jako filmovou báseň, kdo očekává pohádku se šťastným koncem, bude zklamán. (16.01.2015)

Je na tom dost znát, že to jsou Vláčilovy začátky. Ještě to nemá tu správnou poetickou atmosféru, to vyprávění obrazem taky nefunguje úplně nejlíp a i přes ten námět a naprosto precizní kameru tvořící úžasné záběry jsem z toho žádný silnější dojem prostě neměl. Špatné to rozhodně není, ale Vláčil umí líp. 3* (07.07.2021)

Je to nádherná obrazová podívaná. Je to překrásná ukázka toho, že Vláčil vycházel z výtvarného umění a s každým obrazem filmu si dokázal vyhrát do nejmenšího detailu. Jeho obrazové hrátky jsou úchvatné a povznášející. Je to poezie obrazu v celé své jedinečné kráse i tragédii. Hrátky s vodou v mnoha podobách a obměnách, hrátky se sklem a zkreslováním, hrátky se stíny a odrazy, hrátky s oblohou v různých variacích. Samotný příběh sice nepatří k tomu v tomto poetickém dílku není podstatný, ale pro nevšední vyjadřování obrazových kreací jde o nadprůměrný výtvor, které vzdává vzletný hold filmařskému řemeslu ve své jeho kráse a jedinečnosti. (31.12.2012)

"Skleněným oblakům" ubližuje především technická stránka věci, neostrá a barvotiskově působící kamera a ne úplně povedený zvuk. Přesto tenhle krátkometrážní film odhaluje obrovský Vláčilům potenciál. Odvyprávět tolik, s pomocí tak mála, to si rozhodně zaslouží smeknou. Mnohý režisér nedokáže do děje filmu vnést tolik dramatického děje ani na ploše mnohonásobně větší, nemluvě o pozoruhodných optických experimentech, opět patřících do škatulky počinů naprosto nevídaných... Celkový dojem: 75% (19.08.2012)

Vizuální symfonie, k níž opravdu netřeba jakýchkoli slov. Přestože poetismus se mi ve filmu většinou příčí, v tomhle případě mě všechny ty neskutečně nádherné záběry a kamerové finesy objaly tak silně, že jsem si přál namísto osmnácti minut rovnou celovečerák. Vláčil měl nepopsatelný talent pro vykreslení atmosféry a duševní hloubky, takhle odzbrojující autorský debut se jen tak nevidí... (23.01.2017)