Dým bramborové natě

Bohumil Říha nebyl žádný spisovatelský velikán, a režisér Vláčil evidentně musel vybírat z toho, co na jedné straně mohlo sítem bolševické cenzury projít, a současně nebylo beznadějně pitomé. Výsledkem je dost povrchní látka mistrovsky zrežírovaná a dobře zahraná. Příběh by dostal závažný rozměr až tehdy, kdyby vyslovil i to, o čem Říha mluvit nechtěl a neuměl a Vláčil nesměl. --- Na filmu je nejsmutnější vědomí, že představuje to nejlepší, co mistři Vláčil, Hrušínský a spol. směli v těch časech vytvořit. A tak ta šedivost a zamlklost celého filmu paradoxně přece jen vypovídá o oné hrozné, šedivé a zamlklé, době. (20.09.2010)

Na to, že je to páně Vláčilova úlitba normalizačnímu režimu, je to úžasný film. Téma posrpnové emigrace je přítomno jen na počátku filmu, a to ještě rozhodnutí hlavního hrdiny je motivováno osobně, nikoliv ideologicky. Ale zbytek je o návratu ke kořenům, o stárnutí bez resignace.Ta scéna s hrobníkem je signifikantní -jsou skutečnosti v životě, které žádná ideologie za člověka nevyřeší. Ten hřbitov a podzim jsou v tomto filmu stálým mementem. Tohle není normalizační film. (31.07.2010)

Výborně zachycená melancholická atmosféra šedivého venkova, fantastický Rudolf Hrušínský, skvělá Věra Galatíková a vtipný Václav Lohniský. Vizuálně výtečně zpracované, hudba se mi taky líbila. Ale pořád mi to připadá nějak málo a kladu si otázku co dál? Možná jsem čekal, že se bude více do hloubky řešit, jak se hlavní hrdina vnitřně vyrovná se svým životem. Že bude více bilancovat vlastní život a vyrovnávat se s odchodem manželky, ne pouze řešit současné problémy svých nových pacientů. Emigrace manželky i její charakter jsou znázorněny ryze negativně a asi se tady bohužel podepsala tehdejší doba. Některé postavy mi byly nesympatické a připadaly mi tak nějak málo uvěřitelné (Alois Švehlík, Marie Logojdová), což mělo výrazný vliv na emoce, které se nedostavily, když se dostavit měly. (02.07.2012)

Klasický český film od Františka Vláčila s opět výborným Rudolfem Hrušínským a řadou další dobrých herců...Film se zaměřuje na stáří a lidské vztahy jednoho staršího doktora,který se rozhodl pracovat na vesnici...Postupem času se stává u lidí oblíbeným a na konci musí řešit nejtěžší problém-smrt jedné z jeho pacientek,která porodila dítě...Skvělý a srdceryvný film,který na konci nutí skoro až k slzám... (16.10.2005)

S přehledem bezkonkurenčně výborně ztvárněná role MUDr. Meluzína Rudolfem Hrušínským st. nedovolí zapomenout na svérázného a snad i na první pohled flegmatického lékaře. Ovšem, to by byl jen povrchní pohled na tuto postavu. Ve skutečnosti je to člověk, kterého bych si já osobně přál za svého ošetřujícího lékaře a kterému bych zcela jistě z lékařského pohledu, ... a myslím, že i z toho obecně lidského pohledu, naprosto důvěřoval. No, .. vůni pečených brambor si ještě pamatuji. Voněla stejně příjemně jako Meluzínův lidský charakter a vzpomínky na ni mi připomínají bezstarostné dětství, chuť pečených brambor kdesi na okraji pole, vítr ze strnišť a pouštění draků. Jenomže, tento film není tak romanticky nostalgický, jako jsou mé vzpomínky na vůni bramborové natě. Toto psychologické drama dává nahlédnout do duše a úvah jednoho z nás, jednoho z těch, kdo museli žít v dobách nepříliš svobodných. Jak "dobře" bylo v tom našem socialistickém "chlívku" s vůní bramborové natě, která by nikde jinde na světě nevoněla MUDr. Meluzínovi tak příjemně jako u nás doma. A co je pro každého z nás nejdůležitější? To je otázka, kterou musí každý za sebe vyřešit v jistých rozhodujících okamžicích sám, stejně tak jako se musel rozhodnout MUDr. Meluzín. (21.08.2008)