Adelheid
Adelheid
Réžia:
František VláčilKamera:
František UldrichHudba:
Zdeněk LiškaHrajú:
Petr Čepek, Emma Černá, Jan Vostrčil, Jana Krupičková, Pavel Landovský, Lubomír Tlalka, Miloš Willig, Karel Hábl, Zdeněk Mátl, Alžběta Frejková, Josef Němeček (viac)Obsahy(1)
Pátý celovečerní film režiséra Františka Vláčila - počítáme-li rozlehlou vančurovskou poému MARKETA LAZAROVÁ "jen za jeden" - je jeho čtvrtou výpravou do historie. Na rozdíl od předchozích tří, ĎÁBLOVY PASTI, MARKETY a ÚDOLÍ VČEL, jde tentokrát o historii nedávnou, jejíž pamětníci budou tvořit většinu publika. ADELHEID se odehrává po konci druhé světové války v pohraničí, na severní Moravě. V čase oné neklidné hranice, kdy tu ještě žije neodsunuté německé obyvatelstvo, kdy mezi ním vedle zdeptaných a usmýkaných válkou a porážkou jsou i nepoučitelní, snažící se mstít a zabíjet. A kdy sem z vnitrozemí začínají proudit ti, kdo odsud museli kdysi utéci, a s nimi i nový osadníci, kdy s poctivými sem táhne i dav rabovatelů. Tuhle spletitou, dramatickou podobu místa a času navozuje Körnerův a Vláčilův film v dynamické vstupní scéně příjezdu bývalého důstojníka západní armády Viktora Chotovického, který má převzít správu majetku největšího nácka v kraji Heidemanna. A tento začátek je také až do samotného závěru jediným místem filmu, kde se šířeji rozevře kulisa doby. Neznamená to, že by však ve filmu chyběla. Podmiňju totiž celý příběh Viktora a Heidemannovy dcery Adelheid, sloužící mu na zámečku, jenž za války patřil jejímu otci. Vstupuje sem nejen jako minulost, kterou je každý člověk svázán, ale i jako přítomnost - v návštěvách strážmistra a jeho pomocníčka na zámečku, který je trvalým místem děje, a v závěrečném vystoupení bratra Adelheid, údajně padlého na východní frontě. Vstupuje sem, do místa jakoby odloušeného od okolního světa, navzdory iluzi, kterou si Viktor snaží vytvořit. Je to zvláštní hrdina: nevedla ho sem ani vášeň mstitele, ani touha po zbohatnutí, ani budovatelský elán. Přichází unaven válkou, nemocný osamělý. Člověk, který toužil po domově, nenašel ho a teď hledá aspoň klid a zdání domova. Upne se k Adelheid, upne se k ní tím více, čím víc poznává její lidskou tragédii. Nevidí v ní "Němku", ale člověka, a i když mezi ní a jím stojí přehrada řeči, hledá u ní porozumění, cit, věří v to, že může překonat minulost, hledá lidský kontakt. Složitý vývoj vztahu těchto dvou, plný napětí, chvilek porozumění, i nového odcizování, je jádrem filmu, vylíčeným s jemným citem pro všechno "nedefinovatelné", co v takové situaci mezi lidmi existuje a vzniká. Každý z nich vlkádá do tohoto vztahu své zázemí, a právě o něj se nakones Viktorova iluze konečně nalezeného domova a citového pouta rozbíjí. Není to hra, ale opravdový zápas těchto dvou se vším, co je v nich a kolem nich. Není to romantický příběh "velké lásky", spíš smutná a z hlediska z hrdiny nakonec i trochu trapná historie, protože se pokoušel vytvořit cosi, čím se chtěl vzepřít času a včerejšku, najít novou jistotu tam, kde byla už předtím zviklána a odsouzena ke zmaru.
Vláčil s velkým citem pro vnitřní atmosféru příběhu rozehrává vztah obou hlavních hrdinů, odhaluje jejich tajemství, vrší postupně všechno to, co nakonec vytvoří vnitřní svět jeho filmu. (oficiálny text distribútora)
(viac)Videá (2)
Recenzie (246)
Já to mám snad s každým ikonickým režisérem stejný. Má jiný slavnější filmy nebo alespoň film, ale mně od nich sednou ty co nejsou v topkách kritiků, lexikonů a dalších měřidel kultovnosti filmů. U pana Vláčila je to samé. Adelheid mně naprosto dostal, nejen krásně budovaným vztahem u kterýho mně zajímala každá scéna, každej pohled a chrochtal jsem blahem při pohledu na herecké mistrovství Emmy Černý a Petra Čepka, které dokonale nahradilo dialogovou složku filmu a když k tomu František Vláčil přidal ještě svou nadprůměrnou práci s obrazem a atmosférou, nemůžu jinak než jít na plnej počet. ()
Vláčilovi filmy jaksi nejsou můj šálek kávy. Toto je teprve jeho druhý, který jsem viděl ale moc mě nezaujal. Ani nevím co jsem od filmu čekal ale podle dostupných obrázků to vypadalo, že by se zde mohlo něco dít. Ale bohužel. Film se vleče a nějaké dramatické "akce" by divák hledal marně. Co však vyniká je civilní a hlavně výborný výkon mistra Čepka. ()
Körner, Vláčil, Čepek... perla české kinematografie. Komorní, ale přesto strhující film. Rozšířeno 6. 7. 08 - Rozhodně nejde o standardní konzumní film, takže to, jestli se Vám tenhle film bude nebo nebude líbit, je ovlivněno hned několika faktory. 1 - máte rádi tvorbu Vladimíra Körnera, která je téměř vždy temná, bezvýchodná. Zároveň také historicky výborně podložená a psaná bohatým jazykem. 2 - nevadí vám, když film nutně vše nevypráví jen dialogy postav, ale spíše obrazem a nedořečenými náznaky. Dost se tu spoléhá i na to, že divák určité historické reálie (odsun Němců, revoluční gardy, návrat zahraničních vojáků...) zná. 3 - máte rádi Petra Čepka, protože tady si ho užijete opravdu hodně. A poslední poznámka: je velmi s podivem, že komunisti tohle dílo v roce 69 pustili, protože doba poválečné obnovy a odsun Němců (nebo vyhnání, chcete-li) bylo pro ně téměř posvátné téma. Stejně tak bylo velkým tabu násilí českých polovojenských jednotek na civilistech a účast ČS vojáků v západním odboji. ()
Uhrančivý a tragický pohľad na povojnovú situáciu v pohraničných oblastiach Sudet, kde čaká na odsun nenávidené nemecké obyvateľstvo. Tiež o človeku, ktorý po vojne chcel mať už konečne pokoj, no postavila sa mu do cesty prekážka - láska. Láska, ktorá však nemala žiadnu šancu, tej trpkosti na oboch stranách tak krátko po vojne zostalo ešte veľmi veľa - totálna absencia porozumenia podtrhnutá skutočnosťou, že medzi oboma hlavnými postavami stála nepreniknuteľná jazyková bariéra. Krásne sugestívny Vláčilov snímok s jedinečnou podmanivou atmosférou. ()
Hluboký filmový zážitek si přináším z tohoto spíše epičtějšího díla, založeného převážně na pocitech z daných okamžiků a na máloslovném dialogu mezi dvěma osobami. Konec II. světové války zase trošku z jiného pohledu a tenhle pohled velice potěšil jak nádhernými obrázky, tak chladností doby, tak sílou vztahu mezi hlavními hrdiny. ()
Galéria (30)
Zaujímavosti (8)
- Aleš Dospiva, který se podílel na natáčení filmu, v jednom z rozhovorů uvedl: „Adelheid, to byl podzim po okupaci, naštěstí na severu, který okupovali Poláci. My jsme potřebovali střílet, jezdit s vojenskou technikou. Hodně nám vyšli vstříc. I jejich velitel. To by u Rusů neprošlo.“ (freelex)
- Natáčelo se v okolí obce Novina u Kryštofova údolí a na zámku Lužec (část města Vroutek v okrese Louny). (M.B)
- Režisér i samotný snímek upadli v nemilost normalizačních cenzorů. Film putoval pod zámek a František Vláčil přesídlil do světa dokumentaristiky tehdejších studií Gottwaldov. (Olík)
Súvisiace novinky
46. ročník LFŠ odhaluje program
Od pátečního poledne 7. 8. až do středeční noci 12. 8. 2020 nabídne Letní filmová škola plnohodnotný program, vedle historických a současných filmů se dostane i na divadla, koncerty a další… (viac)
Reklama