National Theatre Live: Hamlet
Recenzie (32)
Sice mám raději trochu tišší blázny než nabízí Hamlet v pojetí Sherlocka, ale směrem ke konci to byl větší a větší nářez. Úplně mi nesedělo ani pojetí Ofélie, ale opět, jakmile dojde na lámání chleba, je vynikající a její odchod do kulis rve srdce. Nic se nedá vytknout ani Ciaránu Hindsovi, a v zásadě můžu svoje výhrady vůči této verzi shrnout příkladem loučení Polonia s Laertem - prostě byl tu nějaký režijní záměr, nějaké vlastní pojetí, a to mi nesedělo. Ale to k divadlu patří. Jenom zkrátka je to jedna z mých "osudových" scén, na které si nedám sáhnout:) Takže když Polonius nedeklamuje životní moudra, ale na hraně komedie odškrtává položky z notýsku, mám s tím problém. No jo, jenže pak se děj posune, a před vstupem do závěrečného dějství se na scéně začne dít něco, co se mi okamžitě spojilo s Twin Peaks a prvním objevením Boba. Zdrcující záležitost, která rozhodně stojí za vidění. 80% ()
Moje první návštěva National Theatre Live v kině. Cumberbatche mám dosti rád, ale musím uznat, že se mi začíná trochu přejídat. Jinak je - přestože viděno na plátně - scéna divadla obrovská, kostýmy bohaté a herecké výkony výborné. Škoda jen, že už jsem viděl Hamleta v tolika variacích, až jsem se trochu místy nudil. ()
To, že dávám jen 4* mi vlastně přijde dost drzé, přece jen je toto zpracování Hamleta na úplně jiné úrovni, než je jakékoli divadlo, které jsem kdy viděla naživo. Tu jednu hvězdičku ubírá zážitek z nepřekonatelného Frankensteina (ne, nevěřím, že někdy uvidím lepší hru, ať už živě, nebo přenos). Nutno vyzdvihnout scénu uzavírající první dějství - BOŽE, TY KONFETY - a nejlepší ztvárnění Ofélie, které jsem kdy viděla (tleskám). Hamlet je báječný a Benedict také (ačkoliv má láska k němu už pominula), ale 5* zkrátka dát nemohu. ()
Benedict hrál skvěle, byl překrásný a k sežrání. Nehrál vznešeného, nepochopeného, osudem pronásledovaného introverta, ale pitomce a zbabělce, vlastně jenom ubohého trotla neschopného jakéhokoli jasného činu. Tátu mu zabili a on uměl jenom žvanit a předstírat bláznovství, šaškovat a fackovat se za to, že je k ničemu a ani zabít se nedokáže. Jak příznačné i pro dnešní dobu - je cosi hodně, ale hodně shnilého (nejen) ve státě Dánském... Takže jako diváka si mě ten charakter nezískal. Ale ani nikdo jiný, celá hra je plná pitomců a hlupáků, snad jedině Ofélie by měla bejt jiná, jenomže nebyla, na mladou naivku byla moc stará, pronášejíc temným altem repliky a plácajíc se životem jakoby bez vlastní vůle a vize - prostě taky shnilá a jediný, v čem měla nad Hamleten navrch, bylo, že ona se na rozdíl od něj zasebevraždit dokázala (to ostatně jde dánům dobře dodnes- aspon tem schopnějším:)) Hamletův vztah s Ofélií byl myslím záměrně potlačen, rozhodně nevím, kdo mohl Hamletoviu věřit jeho hysterickou reakci " JÁ jsem ji miloval!!", naopak jeho vztah s Horáciem byl poměrně slušně zdůrazněn a místama jsem si říkala, jestli si náhodou nedají vášnivý polibek. Napadlo mě, jestli režisérka není feministka, protože obě dámy byly takové neženské, podivně androgynní a jednoho z úředníků hrála žena (asi aby se splnila kvota na ženský nebo co) a ta měla celou dobu mužské oblečení a pokud mě pamět neklame, tak i jméno. Hodně se tam křičelo až řvalo (ano, je to divadlo, ale fakt jsem si připadala, že se mě snažej ukřičet:). Scéna byla myslím si hodně bohatá, masívní a propracovaná a kostýmy...mno ... prostě ubohost. Nepostřehla jsem ten umělecký záměr, asi to mělo bejt něco jako kontrast nebo co - text i herectví klasicky shakespearovský a vizuál jakýsi neurčitý, utahaný a celkem bizarní. Přišlo mi to rozhodně úplně samoúčelný bez hlubšího smyslu. Prostě jenom "aby to bylo jiný". Hudbu jsem ocenila, i když jí tam nebylo moc. Trochu jako z nějakýho sci-fi blockbusteru:)) S obsazením černocha jsem se psychicky smířila už dávno, takže jsem to ustála v klidu, ale jeho hlas mě celkem iritoval. Jediná silnější scéna, která mi hnula osrdím, byla scéna, kdy nový král a vrah dostane záchvat špatnýho svědomí a kajícnosti. Tam se mihlo cosi nehmatatelného a neviditelného, co mnou pohnulo, ale jinak nic. Takže za mě: rozhodně bych to chtěla mít v počítači, abych si z toho vystříhala kousky nebo gify s nádherným Benedictem, ale jako divadelní hru už to nikdy vidět nemusím. A na ten zaver, kdy Benedict utne potlesk a ma politickou agitku plnou sentimentalnich blabolu, ktera mi celyho Hamleta v tu ranu zabila, bych nejradeji zapomnela, ale nejak to nejde. ()
Jako vždy, když se s dánským princem setkám, jsem musel první třetinu trochu bojovat s tříštivou náladou a dějovými nárazy, ale jak začne jít do tuhého, seděl jsem jako přikovaný. Cumberbatch hraje o něco méně důrazně, než třeba před pár lety David Tennant, ale protože se se svojí sveřepou tváří a nevyzpytatelným výrazem pro hamletovskou náturu narodil, má nad publikem vyhráno o to snáz. ()
Reklama