Horká kaše

Možná je to až moc hvězdiček, ale ta čtvrtá je prostě za odvahu a snahu v ještě dohnivajícím komunistickém režimu natočit takový film. Perfektní jsou záběry kapely Vitacit, kde nechybí ani zpěv Lucie Bílé a hlavně reálná ukázka takových nevychovaných grázlů ze sídliště. V podstatě je přehnané tyto grázly srovnávat s vyznávači metalové hudby, protože ti se víc zajímali o to, jak se opít a co rozbít. Hlavní postavou je slušný kluk z normální rodiny, který se s touto partou chuligánů začne bavit a lítat po venku. Bohužel do toho zapadne i jeho přítelkyně a to se jim vymstí. Zajimavý počin, kterých bylo tehdy natočeno opravdu pramálo. Výbornej je i Jandák v roli otce, který musí do školy, protože jeho synek řekl v hodině, jak otec tvrdí, že pas je na prd, když nemůže vycestovat do zahraničí a navštívit mámu. (co emigrovala) (26.01.2010)

Zajímavá sociální výpověď z československých osmdesátek. Na okraji příběhu zvrácených puberťáků terorizujících Jižní sídliště můžeme zázračně vidět i obraz světa socialistických elitářů s jejich miláčky... Obdivuji, že tohle, spolu se zastáním se metalové mládeže, prošlo cenzurou. Obě Lucie... Bílá i Benešová,  jsou skvělé. (30.11.2023)

V roce 1988 to byl téměř kultovní film, jeden z prvních, který mapoval bezútěšný život teenagerů v kulisách rozsáhlých pražských sídlišť a vrcholící aktem znásilnění jedné z hlavních hrdinek. Okořeněn byl častými záběry z koncertů metalových kapel (Vitacit), včetně začínající tehdy metalové Lucie Bílé. Na jednu stranu to byl laciný trik, jak přitáhnout diváky, na stranu druhou je fakt, že metalová kultura byla podstatnou součástí životního stylu a kultury mladé generace v 80. letech. Scénář sám o sobě není nijak světoborný, ale vysloveně plytké to taky není. Hlavní hodnota filmu asi spočívá ve věrném zachycení atmosféry a reálií pražských sídlišť 80.let. Úskalí života v panelákovém bytě jsou zachycena v detailech typu pouštění desky návštěvě primárně proto, aby nebyly slyšet zvuky z WC... Zajímavostí je, že před filmem samotným byl standardně promítán kultovní krátký film/dokument o punkáčích (úvodní scéna: záběr na kanál, zazvoní budík, kanál se otevře a vylézá punkáč....), který měl odrazovat, ale jak už se to za socialismu stávalo, způsobil přesný opak - rychlý rozmach punkové kultury směrem k širším masám. Za účelem natočení hudby k tomuto krátkému filmu vznikla později slavná kapela Wanastowi Vjecy a natočila pozdější hity Tak mi to teda nandej, Ona je hotová a Oni. (13.09.2008)

"Umlčte zvony umlčte kladiva co do nich buší umlčte tóny ďábelsky doznívaj a klid ruší" ...na některé věci nelze zapomenout, pardon dobu. Záměrem původně ideoligicky film, který měl zacílit na zlé a vlasaté máničky. Jisté paralely napovídají o dnešní době. Jenže ty máničky jsou stejný anachronismem jako vyhynulí ještěři. Ano tohle byl konec osmdesátých let... (po 25 letech jsem se na film podíval znovu a .... hudba a celý zpěv Doda mi přišel hodně úsměvný, naopak zbytek, ve mě evokoval Mechanický pomeranč a to se vší pompou i poctou, zmar a bezvýchodisko v zasrané době na zasraném sídlišti; tohle by měli opakovat navzdor všem vymydleným Discopříběhům a pochybným Kamrádům...) (20.08.2010)

To jsem nevěděl, že české filmy typu nic o ničem měli svého zástupce už na konci osmdesátek... Ony sice v určité podobě vznikaly i dříve, často o problémech nějakého poslance ze strany, ale často tyhle za psychologický film maskované "skvosty" měli nějaký začátek a konec a nesnažily se být o spoustě věcech naráz. Sice taky byly nudné, ale aspoň nějak (byť pitomě) pospojované. Horká kaše je ale svým poselstvím někde na úrovni Dětí noci nebo Laputy. Sledujeme skupinku mladých, kteří poslouchají metal, vymetají sídlištní kluby a mají větší či menší delikventní sklony, kteří rebelují proti staromileckým rodičům, kteří je (asi) špatně vychovávali - což se ale potvrdí jen u nejmladšího z nich, Davida, jehož příběh je nejzajímavější a paradoxně se právě na ten jeho nejvíc kašle. A vzhledem k tomu, že se ostatní postavy skoro nevyvíjejí a Urban vše natočil stylem, díky kterému to lze brát jako fascinace metalovou subkulturou, ale zároveň i jako její opovržlivé zobrazení. Jelikož se to dá lehce číst oběma způsoby, vylučovací metodou z toho vyjde jen jedna ucelenější interpretace - nestranný obraz doby. Je to jím? Možná, snad, ale tenhle film je natolik specificky generační, že to můžou plně posoudit jen ti, co v té době byli ve stejném věku a ze svého pohledu můžu jen říct, že je to taky jeden z filmů s krátkou dobou trvanlivosti a že mi na pohledu tvůrců přišlo vše poněkud zkreslující a povrchní. Tudíž zbývá jen ryze subjektivní obraz doby, ze kterého je třeba si vypíchnout určité scény a repliky, které tímto dojmem nepůsobí. Četl jsem si k tomu reakce uživatelů z tehdejší generace a jediné, na čem se shodují, je radost z toho, že v českých kinech v českém filmu zní metal skupiny Vitacit, zatímco názory na přesnost generačních postav se liší. Já si z toho hlavně vzal atmosféru Jižňáku osmdesátých let, který vypadá přesně tak zaplivaně a šedě, jak jsem si ho představoval. Dokonce jsem poznával spoustu lokací a vím, že dneska jsou na tom všechny o něco lépe, ale samotný Jižňák je stále dost undergroundová čtvrť, kde můžete vidět naprosto všechno. Takže když už nic moc dalšího, aspoň lokace byly skvěle vybrané. 2* (12.03.2024)