Zázračný hlavolam

Krásně nečekaný návrat do dětství. Pamatoval jsem si dvě scény, ale neznal název filmu a už vůbec netušil, že je to první film mého oblíbence pana Soboty. Němohra pana Landovského /43/ při předvádění velblouda a dalšího je prostě úžasná. Nu, je to svěží, bez hluchot a určitě zajímavé pro všechny generace. (05.06.2020)

Po letech viděno znovu a hodnocení opraveno o jednu hvězdu nahoru. Má to nakonec spoustu působivých míst a spoustu hodně dobrých hereckých výkonů (zvláště představitelé místní dospělácké moci jsou skvělí), byť jako celek ten film klopýtá. Ale je tu ta nálada léta dávno v propasti času zmizelého, pak všechny ty dvorky, ploty, kůlny, zahrady, sklepy, prostě příměstská "divočina", která je protkána stezkami a zkratkami, které jsou známy jen zasvěceným - takový ztracený klukovský ráj (no, trochu i holčičí). Škoda, že scénář nedostal do ruky Miloš Macourek, ten by z tohoto námětu udělal onačejší dílo. (17.12.2014)

Taky mi utkvěla v paměti již zde troufalkou zmíněná věta: "Rád jsem navštěvoval chemický kroužek, jenže tam v mé přítomnosti došlo k výbuchu." To je až neuvěřitelné jaké voloviny člověku uvíznou v hlavě. Ten malý vyprávěč příběhu Franta neměl chybu. Bylo zvláštní vidět Luďka Sobotu mluvit normálním způsobem, kdy ze sebe nedělá nějakého pitomce. Je to hodně nezvyklé. Nápaditý dětský film nejen pro děti. Věřím, že i dospěláci se na tenhle film rádi podívají a bude jim přitom dobře. Je to takové pohlazení po duši. Občas malinko bláznivé. (08.09.2016)

V tomhle filmu jsem čekal, co si tak děti budou přát a co jim fimaři dokáží při svých možnostech splnit a jak si to budou ty děti užívat. Bohužel tohle je to první, co člověka napadne a pak na to kouká a říká si, je to trochu bokem než bych si přál já, kdybych byl v situaci, že najdu drátěný hlavolam či prsten, kterým nevím proč by měl patřil jen Arabele a čarodějům, a vše to skýtá velké množství možností jak se v životě trochu pobavit... a přece už dvacet let nikdo v českém filmu se do tohoto tématu nepustil... První filmová role pro L. Sobotu. (11.09.2011)

"Rád jsem třeba navštěvoval chemický kroužek. Avšak jednou tam v mojí přítomnosti došlo k výbuchu, který byl později prohlášen za explozi, takže tam již nechodím."                                                                                                        Dětský film, velice vzácná kategorie, která dnes už vymizela. Dnes se točí rodinné filmy (jako by stejné kalhoty mohl nosit vnouček i dědeček) u kterým se většinou nebaví nikdo. Ale v minulosti se na dětského diváka dbalo, dostával svoje. Tento půvabný kousek byl natočený dávno před Dívkou na koštěti, předběhl i Pány kluky či seriál Bylo nás pět. I když některé vtípky evokují piškuntálie z Pana Posledy, jde o humor hravý, jak se na menším městě nebo větší vesnici bavily všechny děti. A kdo by si nepřřál nějaký ten kouzelný zvoneček či prsten, džina v lahvi, či přáníplnící klobouk? Rozdí mezi splněním klukovských snů (já chci koně, já velblouda) je patrný, když dostanou do ruky kouzelný kroužek dospěláci (ať jsem poručík!). Příjemný snímek zasazený do malebného Nového Města nad Metují. Škoda, že se šetřilo kvalitním materiálem, minimálně ty malebné kulisy by zasloužily širokoúhlý formát. Filmový debut pro Luďka Sobotu.                                                                      "Já nepiju. Já hasím!" (12.02.2015)