Môj miláčik ráže 6,65

Pro začátek **, časem možná ***. Trier je má velká láska, ale asi je lepší, když si i sám režíruje. Chvilkami mi něco přebývalo a pak se zase nedostávalo. Začalo to jako nevinná hra dvou kluků a kam to došlo – no, závěrečná scéna byla trošku moc přestřílená, prostřílená i přestřelená. Úplně jsem nepochopila, proč měla černošská hospodyně tu pušku a proč střílela, vysvětlení mi chybělo. Přesto mne pobavila hláška: „Vzal jsem mu knihu Obraz Doriana Graye, zkrácené vydání. Někdo vytrhl 20 stránek.“ Líbilo se mi, že ač tak mladí kluci, pili při rituálech portské - tomu rozumím moc dobře. (03.06.2008)

Vítejte ve svobodné zemi. Vítejte v zemi, kde vám zbraň prodají i v hračkářství. Vítejte v Americe. Trier se může dušovat sebevíc, že svým scénářem nechtěl jednostranně kritizovat americký systém, po Dogville a Manderlay (na něž má Wendy navazovat) mu stejně nikdo neuvěří. Téměř nikdo. Pro mne, ač nejsem žádným příznivcem té velké země za velkou louží, nešlo o film, který horečnatě vykřikuje „nejezděte do Ameriky!“ (jak Lars svědomitě činí nejspíš od svého narození), „Amerika je špatná!“, „zbraně jsou špatné“… . Viděl jsem, nikoliv pod vlivem nějakých opiátů, film o lásce. Vždyť, na co jiného umírají rebelující hrdinové, jež zatím nenabyli plnoletosti a zdravého rozumu, než na nedostatek lásky? Partu kolem Dicka v mírném rozporu s výše uvedeným právě láska ke zbraním přivádí na zcestí. Ale dokázali by bez zbraní najít stejně výstižnou formu sebevyjádření? Nezůstali by těmi úšlápnutými outsidery až do doby, než je někdo mimoděk střelí do břicha? Aniž by čehokoliv dosáhli, aniž by jedinkrát stanuli v centru dění a mohli z plná hrdla zařvat. Hádám, že nebýt zarytým odpůrcem věcí stvořených výhradně k zabíjení, ani rozporuplné finále (všimněte si naprosté absence krve) nijak zásadně neovlivní můj názor. Bylo cosi teatrálního v tom, jak hrdinové prožívali činnost, jež si dopředu pojmenovali „milování“, ale najednou jsem jim rozuměl, bylo mi jasné, proč se předtím chovali jako cvoci. Dear Wendy nenaplňuje mou představu kvalitního filmu: I přes snahu vypadat americky z něj čouhá evropská nízkorozpočtovost, některé Dickovy vnitřní monology jsou zbytečné, některé zajímavé motivy zůstaly nevyužité (třeba láska nejen ke zbraním, ale i k lidem) a pár scén bylo jaksi nepatřičně komických. Dear Wendy v každém případě naplňuje mou představu filmu, ze kterého si něco odnesete. Apendix: Jak přiznal i Vinterberg, jde o film zacílený primárně na mládež. Pro školní projekce ideální. 75% Zajímavé komentáře: POMO, rawen (01.03.2009)

O tom, co se může stát, když se parta dospívajících outsiderů v chudé malé díře Estherlope kdesi v Alabamě zamiluje do zbraní, sic s poctivou myšlenkou nosit je jen na kuráž a nikomu neublížit. Na americkém Jihu se podle Thomase Vinterberga nechodí pro kulku daleko a místní šerif nerozumí žertům. Zajímavý, i když trochu předvítadelný film, který mě velmi zaujal i vletošní karlovarské konkurenci a 5 hvězd si zaslouží. (11.07.2005)

Slibný námět je tu zabitý režisérovou neschopností pochopit, na co se vlastně zaměřuje. Dear Wendy začíná jako sociální sonda do zaostalé komunity amerického městečka a poté se průběžně změní na rádobykontroverzní blábol, který v závěru úplně ztrácí nit. Larse von Triera radši brát jen ve formě, kdy si své myšlenky kočíruje sám. (19.04.2008)

Zpočátku mě to hodně chytlo, ale s každou další minutou mi docházelo, že je ten koncept opravdu až tak dopředu a že opravdu nenabídne nic víc než to, s čím začal, ani hlubší rozvinutí své myšlenky okolo přehnané americké posedlosti střelnými zbraněmi. A popravdě tu myšlenku ani pořádně nedotáhne do konce, jelikož se to v závěru jaksi zalekne a místo nějakého jejího uzavření nebo pointy naservíruje jakousi absurdní westernovou akční střílečku. Že ten film moc nefunguje není primárně Vinterbergův problém, ten se z toho už jen na základě poutavé filmařské stránky snažil dostat nejvíc co to šlo, ale Trierův scénář stojí za prd. Podobně jako v Království se tu snaží neustále propojovat drama a absurdní komedii, ale působí to víc nesourodě než tam a v tom vnímám hlavní problém, jelikož tenhle film se, na rozdíl od Království, neodehrává v žádném bizarním světě plném bizarních postav, ale v realitě. Ty vtipné scény samy o sobě pobaví, ale s celkem fungují jen zpočátku a závěr pak už pokazí úplně. Má to zajímavé téma, ale zasloužilo si hlubší, nejednostranné a ne až tak nepřekvapivé zpracování, protože takhle zde vyniká hlavně dojem promrhaného potenciálu, než cokoli jiného. Btw, celkem mě pobavilo několik podobností s vývinem děje v Chlastu, až teda na to, že tady se to celé zvrtne do něčeho špatného. Slabé 3* (26.11.2022)