Réžia:
Zdeněk TycKamera:
Jaromír KačerHudba:
Martin SmolkaHrajú:
Petr Forman, Barbara Lukešová, Jana Dolanská, Vlastimil Zavřel, Jiří Hálek, Břetislav Rychlík, Jaroslav Mareš, Petr Popelka, Eva Holubová, Radim Špaček (viac)VOD (2)
Obsahy(1)
Neambiciózní" balada (ve smyslu důrazu na dějovost, na kritické hodnocení světa a jeho konfliktů), zaměřující se na základní hodnoty a pravdy lidské existence. Vypráví příběh Vojtěcha, člověka až živočišně přímého, neschopného se přizpůsobit vztahům a zvyklostem venkovského společenství. Vojta bojuje v prvním poválečném roce (1946) s celým světem o svou svobodu a nezávislost, o svou lásku... (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (51)
Kamera, hudba, poetika Nové vlny i bezútěšná atmosféra poválečných let, tomu všemu nelze nic vytknout, ovšem nemůžu si pomoct, celé mi to přišlo tak nějak zmítající se v křeči, především díky šroubovaným dialogům často ochotnicky přednášeným (už ten úvodní monolog...). A Vojtěch často působil v podání Petra Formana spíš než jako divoch jako momentálně zaostalý. ()
Vrhla jsem se na 60. léta. Co že to plácám, když tento film je z roku 1989? Myslím tím to, že Vojtěch, řečený sirotek je svým stylem 60. letům a nové vlně dost podobný a inspirace je znát. Krásná kamera i hudba, Petra Formana nelze než chválit, na jednu stranu by se měl takový tvůrčí počin obdivovat, protože je TAK jiný než soudobá tvorba, ale co z toho, když vás to na poetickou notu naladit nedokázalo a docela vás to nudilo? ()
V naší kinematografii jsem se nesetkal s tak těžce sledovatelným snímkem. U nás přece jenom převažují filmy s dějem než vesnické balady. I přestože je Vojtěch, řečený sirotek plný krasných a atypických záběrů nemohu dát čtyři či dokonce pět hvězdiček, jelikož jsem se docela nudil a z letargie mě dostal až perfektně vygradovaný závěr. 65% ()
Nejen vizuálně úžasná vláčilovská balada o životě a smrti. Kdysi na besedě Z.Tyc přiznal, že F.Vláčil byl jeho velkým vzorem, což je z filmu patrné na každém jeho políčku. Věděl jsem, že i po letech se mi snímek bude líbit, ale že si ho prožiji opět naplno, jsem ani nedoufal. Barokní šerosvit je oslavou české krajiny a připomenutí české filmařské školy. Krásné po všech stránkách... ()
Je to takové příjemně poetické a i když si to moji plnou pozornost neudrželo po celou dobu, stejně se mi na to dobře dívalo. Stejně jako třeba u Cesty pustým lesem si tohohle filmu dost vážím, protože je jedním z posledních skutečně poetických filmů v období, kdy zde ještě vznikaly celkem normálně. Teďka se tu objevují jen výjimečně a je to strašná škoda. Tohle se navíc dost snaží o Vláčilův styl, což mi na jednu stranu sedělo, ale na tu druhou je pořád znát, že se to o ni stále jen snaží a že to prostě je jenom absolventský film. Na ten je to ale skutečně povedené, i když ty herecké výkony s tou vytvořenou atmosférou ne vždy fungují. Je to skutečně pozoruhodný film a formou má dost do sebe, ale stejně jako u jemu podobných ze stejné doby tomu prostě shází něco víc, po čem bych si řekl, že to určitě musím vidět někdy znova. Ale zároveň bych se tomu asi ani nebránil. Tak jako tak, důvod pro čtvrtou hvězdičku zatím bohužel nenacházím. Silné 3* ()
Galéria (3)
Fotka © CS Film
Zaujímavosti (13)
- Závěrečná scéna a scéna ve stodole byly točeny z hasičského jeřábu. Na plošině stál pouze kameraman Jaromír Kačer se Zdeňkem Tycem, který celý jeřáb ovládal. (trojúhelník)
- Natáčalo sa v obci Mníšek u Stříbrce. (Raccoon.city)
- Ve filmu není použito umělé svícení. Veškeré světlo je denní, směrované odraznými deskami. Noční scény jsou pak natočeny technikou zvanou americká noc. (trojúhelník)
Reklama