Fear of Dancing
Réžia:
Michael AllcockScenár:
Michael AllcockObsahy(1)
Říkáme jim chorofobici, možná to zní až moc přísně, ale prostě neradi tancují. Dá se to léčit? ... Nedokážou přesně říct, proč se to děje. Cítí nelibost k tanci, mají pocit, že nutnost seznamovat se s lidmi, je vyřazuje ze hry. Že na tancování je něco, co není úplně v pořádku. Nenávidí tu prazvláštní směsici sexuálního exhibicionismu, pohrdlivého naparování a odpuzujícího narcisismu, které obnáší. Nenávidí nesmyslné a neladné natřásání se, ale snad ze všeho nejvíc formální žánry s přesně danou choreografií, jako jsou společenské tance nebo školní disko. (Česká televize)
(viac)Recenzie (4)
Lidí trpící chorofobií - strachem tancovat popisují lépe či hůře své důvody, proč je tanec nebaví. "Tanec se podobá jazyku. Když jsem smutná a naštvaná, tancuji úplně jinak" říká jedna žena. ()
Dokumenty sleduji zcela výjimečně. Ale náhodou jsem tento objevil v TV programu. A jelikož jsem velký milovník baletu (jak contemporary dance tak i klasiky), tak jsem se zhlédnutím neváhal. O chorofobii jsem dosud neslyšel. Ale vzhledem k tomu, že česká Wikipedia uvádí dlouhý seznam nejrůznějších fobií, tak mě to vlastně ani moc nepřekvapuje. Možná většina z nás nějakou menší fobii má, ale jen o ní neví :-) (Navíc mnemotechnická pomůcka pro chorofobii by pro mne mohla být choreografie - fobie). Teď už k dokumentu. Zatím jsem se příliš nesetkal (pokud vím) s formou, kdy režisér a scénárista je sám vypravěčem (a zde navíc i chorofobikem). Přišlo mi to zajímavé a neotřelé. Líbilo se mi také to, že skoro všichni, kteří v dokumentu vystoupili jako chorofobici, nakonec nějakým způsobem tancovali (virtuální realita, tanec ve tmě, vypravěč na konci ve škole...). Zajímavý byl rovněž výzkum s kojenci. Pohyb je nějakým způsobem přirozený pro každého. A pak (ale to je jen můj názor) záleží hlavně na lidech, kteří můj život ovlivňují, zda budu tanec milovat, nenávidět, mít k němu neutrální postoj... Já tanec prostě miluji v téměř jakékoliv formě. A díky dokumentu jsem se dozvěděl zase něco nového. Pokusím se více věnovat sledování některých vybraných dokumentů (kromě tance například historii). ()
Působilo to na mě jako film o lidech, kteří se prostě jen stydí tancovat před ostatními. Případně že nerozumí tomu, proč to (tanec) lidi dělají. To snad ale nelze nazývat fobií. Nazvat tento film "dokumentem" je myslím celkem odvážné, ale pár prvků tam bylo. Třeba u těch kojenců. Tam bych tedy trochu polemizovala, protože celkem nepochybuju o tom, že když hrála nějaká hudba, tak je v minulosti rodiče nějak do rytmu pohoupávali, takže ani ty děti nebyly úplně "tabula rasa". Ale možná mě to jako milovnici tance prostě celé zklamalo proto, že jsem od toho zkrátka jen očekávala víc. ()
Žánrově na pomezí dokumentu a reality-show. ()
Galéria (6)
Fotka © Tortuga Films and In Sync Media
Reklama