Réžia:
Ondřej TrojanKamera:
Asen ŠopovHudba:
Jiří KřivkaHrajú:
Václav Chalupa, Ulrika Kotajná, Ladislav Brothánek, Jan Procházka, Radek Říha, Jiří Strach, Jitka Andělová, Aňa Geislerová, Martin Janouš (viac)Obsahy(1)
K prvním citovým i sexuálním zážitkům lze přijít různě, docela spolehlivé bývaly zejména pionýrské tábory, hojně pořádané za minulého režimu. Zjišťuje i poněkud vykulený praktikant, jenž se jedné takové akce účastní. Vznikla nahořklá komedie, zajisté přesná v jednotlivých detailech a postihující obvyklé táborové stereotypy, avšak v celkovém vyznění tvůrci - scénář napsali Jan Hřebejk a Petr Jarchovský - zápolí s určitým výrazovým zmatněním. Snímek režiséra (a později hlavně producenta) Ondřeje Trojana provázel až nespravedlivě přehlíživý postoj publika. (oficiálny text distribútora)
(viac)Recenzie (316)
Uvažovala jsem nad tím, jestli mám tento film "plesknout" dvěma hvězdičkami, či ho obdařit, s odřenýma ušima, třemi. Zvítězila druhá varianta. Námět není špatný, jen je nezáživně a plytce zpracován. Herci mi přišli amatérští, nevím, jestli to byl záměr, a já přehlédla hloubkovou hodnotu jejich výkonů, nebo se jim herecky opravdu nezadařilo. Děj obsahuje pár vtipných momentů a dialogů (metaforický výklad od dlouhovlasé, blonďaté slečny o pohlavním aktu, či scény s "Bobem"), ale můj celkový dojem z filmu je velmi nevýrazný a chabý. ()
Tenkrát si třeba ještě mohli diváci myslet, že to, jak postavy mluví jako nerealistické halucinace, je známka autorské invence, kdeždo dnes už víme, že v Jarchovského světě spolu takhle lidi prostě mluví víceméně vždy (a čím je to méně, tím je to více). Ale jinak jako jo... vzhledem k tomu, co jiného se dělo na začátku devadesátých let, tak teda jako jo. Jen trochu méně té křečovitosti a trochu více souvislosti mezi postsynchrony a děním na obraze... a bylo by to vyloženě ok. ()
"Až přijde mor, budu tu ještě... až přijde chorela, budu tu ještě... až přijdou kobylky, co všechno sežerou, budu tu ještě... jsem totiž dřevěný kašpárek Matěje Kopeckého a všechny vás, milé děti, přežiju CHA CHA CHA CHA CHÁ!" - naprosto neprávem opomíjený kult naší rané postkomunistické filmové tvorby ()
Tak tenhle výlet mezi tábořící pionýry mě neoslovil, a to zdaleka nejen pro to, že jsem se nikdy žádného pionýrského tábora nezúčastnil a mám k podobným hromadným akcím jako bytostný individualista značný odpor. Toporné a naivní herectví protagonistů filmu mi nesedlo a humor v něm použitý jakbysmet. Druhá hvězdička je vlastně jen za zajímavé koláže, které film doprovodily. Celkový dojem: 35 %. ()
Šílenost, která zůstávala deset let zapomenutá, ale teď najednou se k ní člověk dostane... katastrofální hlášky, způsob mluvení a dialogy Venduly s Ondrou... podle scénáře ale není čemu se divit, prostě kdo tyhle komedie umí, ten je umí. Pro mě 85%, skvělá česká komedie, která i mezi ostatními vklidu zazáří :-) ()
Galéria (2)
Fotka © Filmové studio Barrandov
![Pějme píseň dohola - Z filmu](http://image.pmgstatic.com/cache/resized/w663/files/images/film/photos/158/126/158126510_a62ba5.jpg)
Zaujímavosti (13)
- Scénárista Jan Hřebejk řadí Pějme píseň dohola mezi své oblíbené filmy, protože je podle něho „trapný a ošklivý.“ (Šéfik)
- Při vystupování z auta na začátku filmu má Ondra (Václav Chalupa) dlouhé kalhoty, poté ve scéně, kdy prochází vchodem tábora, má kraťasy a vzápětí - když vchází do budovy vrátnice - zase dlouhé. (ABLABLABLA)
- Během výletu, kdy oddílový vedoucí Zdeněk Faustus (Jan Procházka) vyráží s dětmi pěšky z Vysočiny, je možné všimnout si, že mapa, kterou při sobě má, zobrazuje blíže neurčený přímořský stát. (Liš)
Reklama