Moje učitelka chobotnice

Chobotnice vyucuje potapece o skutecnem zivote. Superlativy nejsou dost popsat radost pri sledovani tohoto dokumentu. Za srdce berouci pohadka o pratelstvi mezi clovekem a podvodnim zviretem.Moc se mi libil podvodni les. Námět působí poněkud bizarně mít za kámošku evolučně velmi vyvinutou tajemnou chobotnici, od níž se mohu něco přiučit. Když se ale cítím oddělený od tohoto světa , tak najednou divák cítí obrovskou meditaci. A necítí se od přírody odcizený. (24.10.2020)

Fajn, tušila jsem, že bych mohla spadat do kategorie jedinců, které by teoreticky mohl rozbrečet životní příběh chobotnice, ale stejně jsem překvapená, jak moc jsem se s ní sžila. Nádherně natočený dokonale úžasný příběh. Podmořský svět je naprosto fascinující a lidstvo o něm ví pořád tak málo. Jeden z nejkrásnějších a zároveň nejdojemnějších dokumentů, co jsem kdy viděla. (30.11.2020)

Zajímavě pojatý příběh, kde máme dvě postavy. Chobotnici a člověka. Přičemž z každého úhlu pohledu vidíme jiný pohled na realitu. Očima člověka je to pohled morální. A očima chobotnice pohled realistický. V praxi: vidíme reálný a drsný podmořský život chobotnice po dobu několika let, zatímco člověk do tohoto vztahu dvou odlišných zvířecích druhů vnáší osobní city, morální poselství a jakousi filozofii s psychologií. A kupodivu to funguje excelentně. Pokud máte rádi přírodovědecké dokumenty, sáhněte po Moje učitelka chobotnice. Je to jinak pojatý a vyprávěný dokupříběh. 85% (30.04.2021)

Vzhledem k tomu, že můj nejoblíbenější dokument je Grizzly Man, můžu jen stěží docenit film, který vypadá, jako by ho natočil Timothy Treadwell. Chlápek jediný rok chobotničina života toho chudáka neúnavně stalkuje a dělá jí ze života peklo neustálého úprku a ostražitosti, zatímco si do ní projektuje lidské emoce, blouzní o nějakém vzájemném přátelství a vypráví příběh o sobě, který by mohl vyprávěk kdykoliv, ale od stolu by byla jeho banalita a nesnesitelnost mnohem patrnější. A možná kdyby u toho vyprávění nezněla tak teskná hudba, tak by divák nebyl tak moc na lodi, když mluví o tom, jak kvůli svojí krizi středního věku na rok opustil svou rodinu, včetně dospívajícího syna, aby se potápěl na druhé straně světa a točil si fetišistický autoportrét. Bez jakékoliv sebereflexe využívá to zvíře k zarámování sebe jako něžného dobrodruha, který chrání mořský život, přitom té chobotnici by bylo mnohem lépe, kdyby ji nechal jednoduše na pokoji a možná se radši věnoval svému synovi víc než jeden víkend, na který ho přizve. Arogance a ignorance sloužící autorovi a zástupu rozněžněných diváků k sebedojímání, za maskou úžasu a respektu je ale jen konzumace a spotřeba přírody pro vlastní sobeckou potřebu - režisér nemohl spát a byl otrávený ze svojí rodiny, tak jednu bezbrannou chobotnici stálo celý život, aby se mu udělalo zase líp a mohl si vyfantazírovat příběh o navázání vzájemného vztahu s přírodou, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jediné zajímavé, co ten film vyprodukoval, byla jedna esej o tom, jak ten film slouží jako trefná nezáměrná alegorie fetišizujícího post-imperializmu, což by mě samotného asi nenapadlo, ale teď to nemůžu dostat z hlavy. Jinak to může být užitečné jen jako ukázka toho, jakou moc má v dokumentu vypravěč - zajímavé cvičení je představit si dojem z filmu bez neustálé snahy velmi násilně záběry nějak rámovat a přikládat jim specifický význam, často odporující tomu, co ve skutečnosti vidíme, který režisér předvádí. (14.07.2021)

Je mi nějak úplně jedno, jestli to má dokumentaristické rezervy (jakože má - je to sladký sentiment). Tohle může neoslovit vážně jen někoho, komu ukradla srdce spolužačka Maruška ve čtvrté třídě, a zapomněla ho vrátit. Neotřelé, krásně natočené a ukazující, že spojení hnusných lidí s krásnou přírodou prostě je možné. (15.01.2021)