Zadáno pro Semafor

V pořadu, jehož základem je Suchého hra Květiny básně zdobí přítomnost, zpívají, hrají a své názory na poezii pronášejí Hana Hegerová, Eva Pilarová, Naďa Urbánková, František Hrubín (tehdy předseda Klubu přátel poezie, který slavil svou pětiletou existenci), Josef Kainar, Josef Brukner, Ferdinand Havlík, Evžen Jegorov a další. Uslyšíte písně: Na vrata přibili můj stín (J. Šlitr, J. Suchý), Rue de la Gaité (E. F. Burian, V. Nezval), Prázdná náruč (J. Voskovec, J. Werich, J. Ježek), Bílý měsíc (F. Hrubín, V. Trojan), Bombardovací blues (J. Kainar), Magnetová hora (V. Nezval), O Pampelišce (J. Seifert)... Literárně hudební pásmo o poezii uvádí Jiří Suchý, který o tomto uměleckém žánru v knize Semafor hry napsal: „Nikam nesměřující pohled Stana Laurela a jeho bezvýrazná tvář byla mi jedním z klíčů k moderní poezii. Klauniáda dvojice Laurel a Hardy – kolik snobů nad ní ohrnovalo nos, kolik prostých lidí se smálo těm povedeným „volovinkám“… Klauni, kteří dovedou mistrně propást příležitost, kteří dovedou zkazit nejen, co se dá, ale i to ostatní, ale kterých se nakonec nic netkne. Na konci filmu jsou jakoby připraveni kdykoliv podstoupit seriál nových malérů. Milióny lidí konzumovaly poezii v této podivné formě, aniž si toho byli vědomi. A to je ohromná věc. Dát lidem poezii nesvázanou do desek knihy veršů, nepoznamenanou Kainovým znamením povinné školní četby – k tomu mne přivedla dvojice nešikovných klaunů. I Charles Chaplin měl na mne podobný vliv, ale u něho jsem udělal zajímavou zkušenost: Díky rozsáhlým studiím filmových teoretiků jsem vždycky hleděl na Chaplina jako na velikého umělce. Zkrátka trochu se zatajeným dechem. Už předem jsem věděl, že Charles Chaplin je génius, a proto jsem se smál jeho gagům s určitou úctou“. (Česká televize)