Svět na drátě

Existence Třináctého patra, amerického sci-fi filmu z roku 1999, který se stejně jako Fassbinderův Svět na drátě inspiroval románem "Simulacron-3", nicméně by měl být o více než 100 minut kratší než komentovaný film, mě nutí se sám sebe ptát, zda si tento film svou monstrózní délku obhájil. Bohužel - se vším svým obdivem, který chovám vůči Fassbinderovým filmům - musím říct, že za mě spíše ne. První díl (dlouhý zhruba hodinu a pětačtyřicet; ostatně stejně jako díl druhý) po celou tu dobu připravuje diváka na pointu, která snad musela být jasná každému, kdo je alespoň minimálně obeznámen se žánrem sci-fi (tedy to není takový twist, jak možná Fassbinder zamýšlel); nadto po seznámení s oběma díly, kdy ty skutečně život obracející události se začnou hlavnímu hrdinovi dít až v druhém díle, na první část pohlížím hlavně jako na jednu z nejdelších a nejúmornějších expozic v dějinách filmu! Nicméně, fikční svět s kterým tento film přichází, je pekelně znepokojivý, a ta možnost, že i my bychom mohli být - však víte! - mě upřímně děsí! A Fassbinder je samozřejmě výborný filmař (inscenátor), i když byl tento jeho film pro mě zatím nejhůř stravitelný, tak mi to minimálně kompenzuje hra se zrcadly, umocňující jeden z leitmotivů snímku, tj. dvojnictví. Chci tím, že říct, že to jak po obsahové, tak formální stránce není tenhle film žádný průšvih, ba naopak, a tak tu čtvrtou hvězdičku "z klobouku" rád vytáhnu. Díky za tip Willymu Kufaltovi! 70 % (20.12.2023)

Připomíná to Godardovo Alphaville (zjevně zcela záměrně, Eddie Constantine se objeví v menší roli jako muž v Rolls-Royce), ale je to lepší, o dost. A nejenom to, jsou v tom citelné vlivy Kubricka (i toho Strausse se dočkáme), já osobně jsem si tam našla i Kmen Andromeda, THX 1138 a Tatiho Playtime. Fassbinderovi se podařilo nemožné. Zkombinoval moje oblíbené sci-fi filmy a vytvořil v dobrém smyslu slova velkofilm, beztrikové sci-fi, které působí velmi nadčasově. Nenechte se odradit stopáží, pokud vás to vtáhne, na čas ani nepomyslíte. Knižní předloha: Daniel Galouye - Simulacron-3. (22.08.2011)

Jako poslední film celého roku si vždy snažím nechat něco opravdu velkolepého a zatím jsem (od doby, co to mám jako tradici) neudělal špatný výběr. Ve dvou případech (obojí Wenders - Až na konec světa a V běhu času) jsem dokonce takhle viděl jedny z nejlepších filmů vůbec. Tento rok jsem měl v plánu něco jiného, co jsem nakonec přehodnotil a místo toho si vybral Fassbinderův Svět na drátě, který jsem taky už dlouho odkládal, ale doufal jsem v silný zážitek a uklidňoval se tím, že největší risk jsem měl minulý rok a ten dopadl nad očekávání. Teď už ale ke Světu na drátě - já věděl, co mě čeká, jelikož jsem viděl Matrix i remake Třinácté patro, ale naštěstí mi to film nijak nezkazilo. Sice mi přijde zbytečně dlouhý a chvíli mi trvalo, než jsem se do něj plně dostal, ale povedlo se mi to a tak jsem z toho měl zážitek vlastně stejně silný, jako z Třináctého patra. Ono je to taky tím, že celý námět točící se okolo vývojářů falešného světa, kteří jsou možná taky ve falešném světě, je dostatečně nosný i v takto rozsáhlé podobě a když se k tomu přidá Fassbinderova dokonalá kompozice záběrů a posedlost barevným laděním a synchronií, je na to radost pohledět. I na práci se zrcadly či umisťováním postav v záběrech, vše je to krásně a chytře promyšlené. Vlastně bych ani neřekl, navzdory 4:3 formátu, že to je televizní film, vzhledem k tomu, jak profesionálně to bylo natočené. Druhý díl mi sedl víc než první, jelikož byl více o otázkách, jestli nejsme jen simulace, jestli bychom to měli vědět a jaké následky by to mělo, kdybychom to věděli. Fassbinder to filozofování umí dobře podat i zasadit do celku a ačkoli s ním mám převážně dobré zkušenosti, nečekal jsem, že by to zvládl až tak. A hlavně jsem nečekal, že to zakončí takhle, takže i samotný závěr mě dost potěšil. Takže i přes přehnanou délku jsem si jako poslední film roku opět vybral víc než dobře, konečně jsem viděl Svět na drátě, na který jsem se chystal už asi tři roky a já se opravdu budu muset na Fassbinderovu tvorbu více vrhnout, protože mi sedí stále víc a víc. A ani bych neřekl, že by Svět na drátě nějak zestárl, naopak se mi jeho vizuál zamlouval. 4* (31.12.2023)

Na filmu mě nejvíc upoutaly vizuální a zvuková složka, tedy výběr hudebních skladeb i zvuky všeobecně. Užívala jsem si tvary a barvy, při prohlídce institutu, bytů Freda a Evy, restaurací i kaváren. A téma je to ovšem nadčasové, vkrádají se člověku při sledování nejrůznější úvahy o tom, v jaké z realit, že to žijeme. (30.12.2023)