Jednoducho formalita

Nepamätám si kedy som po skončení filmu asi 5 minút sedel a pozeral tupo do steny aby som sa spamätal z toho čo som videl a zároveň si pozrel film ešte raz (najmä kvôli pointe:)...Už úvodná scéna behu lesom za zvukov šialenej Morriconeho hudby navodzovala zimomriavky ako pri najlepších momentoch Hitchcockových diel...Giuseppe Tornatore sa s divákom zahráva ako sa mu zachce, vystačí si s minimalistickým priestorom, fantastickým scenárom, skvelým strihom a réžiou. Depardieu podal absolútne fenomenálny výkon a Polanski veľmi nezaostáva. Absolútne fantastická atmosféra počas celého filmu, aby sa to celé vykryštalizovalo v...ťažko opísateľnu surealisticko existenciálnu pointu:) To treba skrátka vidieť, slová sú naozaj zbytočné. Tornatore prekonal svoj opus Nuovo Cinema Paradiso a ja si na filmy tohto pána budem musieť "posvietiť"..Geniálne, fantastické, skvostné!!!! (02.05.2008)

Jeden vyslýchá druhého - kromě několika flashbacků a ještě pár scén jsme po celý film zavřeni ve vyšetřovací místnosti na odlehlé zchátralé policejní stanici. Přesto se ani na chvíli nenudíme. Důraz je na mluvené slovo, ale to co dělá ten film zajímavým a strhujícím (přes tu jednotu místa) je zvláštní atmosféra, která jak se dozvíme, tu není samoúčelná. Tornatore film i napsal a stříhal (zvláště ve vzpomínkách jde o dost šílený střih), velice zajímavou hudbu složil Ennio Morricone - na konci tu písničku zpívá sám Gérard. (25.07.2003)

K filmu jsem se jako již po několikáté dostal přes soundtrack, který jsem si pořídil na vinylu. Hudba pecka, smyčce jak kráva, Morricone byl bůh. Film mě okamžitě vtáhnul do děje a já si začal užívat opravdu podivnou kafkovskou atmosféru, z které čiší dusná temnota a z každého záběru je cítit cosi absurdního a rozumu odporujícího, chvílemi jako bych opravdu sledoval Kafkův Zámek. Pointa, která na závěr přijde je jedna z nejlepších, které jsem kdy ve filmu viděl a je to přesně ten případ, kdy uvízne v hlavě a zůstane v ní. Potom si uvědomíte, že všechno vlastně dávalo smysl, různé symboly, náznaky, precizní práce s kamerou, která zaostřuje nebo oddaluje tváře a zásadní detaily a když píši tyto řádky úplně mě mrazí po těle. Kdyby mě někdo tuhle pointu vyzradil, zabiju ho! Tohle je totiž přesně ten důvod, proč sledovat filmy a nechávat se překvapovat naprosto nečekaným finálem, u kterého pochybuji, že by ho dokázal někdo odhadnout. Vidět na podruhé, je myslím povinností. Podíval jsem se na režiséra a ejhle, toť frajer, který natočil Nejvyšší nabídku, kde také nešetřil nečekaným zvratem. Budu muset nakoukat jeho filmografii, už jen názvy jeho filmů jako Maléna nebo Bio Ráj mám již dlouho v hledáčku. Každopádně tohle dílo je filmem, jehož dokonalost komplet oceníte až po jeho shlédnutí. Role Gérarda Depardieua jako spisovatele Onoffa a Romana Polanského coby Komisaře, to je zážitek sledovat a jejich herectví je snad i něco více než prvoligová špička. Hudba Ennia mě občas připomněla motiv z kultovní Věci, avšak jen náznakem, ale bylo to tam! Pěkný! Co mě ještě k celkové depresivní náladě hodně přispívalo byla noc, neustálý déšť, bouře a kapaní do hrnců na policejní stanici po celou dobu sledování snímku a v DTS zvuku jsem si připadal, jako bych byl přímo v oné místnosti, někde mezi Komisařem a Onoffem. BOMBA!!! (28.03.2021)

Ze začátku to vypadalo docela slibně, ale postupně jsem pochopil, že to jako neni žádná obyčejná detektivka, ale nějakej "chytrej" film. Všechny ty podivný kecy mě přestaly bavit a asi tak v půlce jsem si musel dát přestávku. Druhej den jsem to teda dokoukal, ale považuju to za ztracenej čas. Prostě 1,5 hod jsem poslouchal nějaký nesmyslný rozhovory dvou lidí, který mi připadali jako blázni nebo feťáci, abych se na konci dočkal rozuzlení, který aspoň pro mě bylo do jistý míry překvapivý. Ten konec trochu napravil dojem z celýho filmu. Jinak bych snad uvažoval i o odpadu. (07.03.2018)

Dokonalý herecký duel se světově známými hereckými esy. Troufám si napsat, že to byl jeden z nejsilnějších zážitků s Gerardem v hlavní roli a největší ironií na tom je fakt, že jsem Pouhou formalitu slyšela v dabingu. Je to zřejmě poprvé, kdy píši, že dabing byl přímo skvostný a já byla dokonce ráda, protože tam bylo mnoho pasáží, kde jsem si sedla do křesla a bez toho, aniž bych hleděla na obraz, jsem si tiše vychutnávala rozhovory, které spolu Onoff s komisařem vedli. A pokud budete mít zkraje pocit, že je tam v té jedné místnosti velmi skromné osvětlení, tak věřte, že to má svůj význam, který jsem postupně ocenila. Díky za takové filmové perly, kterých je dnes už tak málo. A myslím, že pro objasnění některých situací stojí rozhodně za to, dát si jednou repete. A k tomu žánru nahoře bych klidně přihodila, že se jedná i o psychologické drama. (24.04.2014)