Jednoducho formalita

Strhující film. Neznámý a zapomenutý, ale strhující. Neskutečně propracovaný scénář. Jak se na "detektivku" sluší, má výbornou pointu, která vše obrátí o 180°. Vsadím se, že nikdo z vás by ji nečekal! Schválně jsem se na to musel podívat ještě jednou, protože někde prostě musí být chybka, ale buďto tam žádná není, nebo je výborně zamaskovaná. Může trošku zaskočit Roman Polanski v hlavní roli. Jako režisér je samozřejmě výborný, ale jako herec ... No však si vzpomeňte na Ples upírů. Vždy jsem byl raději, když jen režíroval. Ale Pouhá formalita vás přesvědčí, že to byla mílka. Je to jeho a Gerardův koncert. O Gerardovi snad nemusím ani mluvit. Pro mně je to jeden z nejlepších francouzských (a vůbec evropských) herců a zde to jen potvrzuje. (28.04.2006)

Už jsem byl připraven přiklepnout Tornatoremu pětihvězdu a bouchnout šáňo na oslavu téhle strhující konverzační detektivky s téměř až hororovou atmosférou. Rozhovor dvou mužů, spisovatele a policejního komisaře, se stává minutu od minuty divnějším a divnějším, něco nevyřčeného celou dobu visí ve vzduchu. A pak přijde pointa, kterou jsem teda opravdu nečekal, ale kdyby ji použil méně schopný režisér v méně schopně natočeném filmu, všichni by na ni nadávali jako na neférovou vyjebávku s divákem. Bez spoilerů se to těžko vysvětlí, ale ta pointa je prostě z druhu point samospásných, u nichž je vlastně úplně jedno, co se v příběhu děje předtím. A v tomto případě to opravdu platí, neboť nijak jasně a přesně neobhajuje a nevysvětluje všechny ty divné věci, které mi předtím hodinu a půl motaly hlavu. Zkrátka výborný filmový zážitek s mírně hořkou pachutí v závěru. (17.12.2013)

Úvodem musím sdělit, že pointu této filmové hádanky jsem pochopila až mnohem později. Komentář je napsán v době, když jsem ještě netušila ... // Celý film se odehrává v potemnělé policejní vyšetřovně, která se díky dešti proměňuje v močál. Neustále je slyšet kapání vody, takže jsem při sledování měla docela zvláštní pocit. Jako bych se sama brodila v holínkách. Na film jsem koukala hlavně kvůli Romanu Polanskému, mému TOP režisérovi. Tady hraje policejního komisaře a je skvělý. Gérarda Depardieu naopak ráda nemám a v tomto filmu je zvláště umaštěný. Podivné setkání spisovatele a policisty, jeho fanouška, prolínané vyšetřováním vražd/y, mě ale celkem drželo v napětí. Film, skládající se ze samých otázek a odpovědí, děj je skrytý a divák jako já vůbec netuší, o co go. Následuje finále, které mě uvedlo do rozpaků, protože ... nic. // Závěrem chci dodat, že až po pochopení rébusu jsem schopna ocenit výkony herců i prostředí, kde se děj odehrává, na výbornou. Ale už si to nechci znovu prožít, tentokrát s mystickým dovětkem, a film si pustit opakovaně. Proto hodnotím jako průměr. (10.01.2014)

Jeden vyslýchá druhého - kromě několika flashbacků a ještě pár scén jsme po celý film zavřeni ve vyšetřovací místnosti na odlehlé zchátralé policejní stanici. Přesto se ani na chvíli nenudíme. Důraz je na mluvené slovo, ale to co dělá ten film zajímavým a strhujícím (přes tu jednotu místa) je zvláštní atmosféra, která jak se dozvíme, tu není samoúčelná. Tornatore film i napsal a stříhal (zvláště ve vzpomínkách jde o dost šílený střih), velice zajímavou hudbu složil Ennio Morricone - na konci tu písničku zpívá sám Gérard. (25.07.2003)

Roman Polanski a Gérard Gepardieu. Slavný režisér a možná ještě slavnější herec, to jsou hlavní protagonisté našeho příběhu, ostatní, ti jsou jen křoví. I když se ten prvně jmenovaný hodně snaží, přece jen, herectví není jeho parketa a Gerárd, ten mu hlavně ve druhé polovině ukazuje, jak báječný je to herec. Strhující psychologický duel dvou můžů, v promáčené policejní služebně, natočený skoro v jedné místnosti. Lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem byl po konci chytřejší, než před začátkem, takže zhlédnu ještě možná někdy znovu. (23.01.2015)