Un poème
Recenzie (3)
Velice něžná epizoda, spíše smutnějšího ladění. Ale přesto se zde najdou úsměvné hlášky. Kristian: “Když chci něco říct holce, tak ji to řeknu přímo do očí.” Choze: “No jo Anežce přímo do očí, to je těžký, jak to uděláš? Já už vím. Máme lešení.” Choze: “Kristian má nějaký problémy s papíry.” Lola: “To asi chystá doklady na vaši svatbu, Anežko.” Zamrzí rozchod Kristiána s krásnou a hodnou Anežkou, avšak divák chápe proč. Kristián si uvědomuje jak hluboce miluje Johannu, jak moc ji ublížil a jak by si přál aby se vrátila. Nejkrásnější část epizody je tvorba písničky pro Johannu “Možná že v září.” Dojemná skladba. Jen je zajímavé jak celá píseň vznikne tak rychle. Zdá se, že stihli napsat text, hudbu i ji nazpívat během jednoho dne. Šikovní. Milovala jsem vždy scény v nahrávacím studiu. Taky jsem toužila po práci zvukaře nebo si vyzkoušet tam zazpívat. Ve své době mě toto prostředí hodně fascinovalo. A Johnovi to hodně slušelo být zvukař. 🙂 Jedna z mých TOP epizod. ()
Kdybych měl sestavit žebříček deseti nejoblíbenějších epizod, tato by jistě byla mezi nimi. Krásný a dojemný díl, v němž Kristián napíše pro Johanu písničku, Mikuláš k ní složí hudbu a Helena ji ve studiu Johna Wandera nazpívá. Kristián se kvůli stále trvající lásce k Johaně rozejde s Anežkou. Veliké pozitivum českého dabingu je, že část písně nazvané Možná v září byla přeložena do češtiny, takže divák neznalý francouzštiny (což se u české mládeže předpokládalo) alespoň snáze pochopil její smysl. Refrén zněl "Nemůžu jinak, než tě čekat, možná že v září vrátíš se k nám." Tomuto nádhernému romantickému dílu nelze nedat nic než plný počet. 100% ()
Moc dojemný díl z mého nejoblíbenějšího období seriálu. Právě v téhle epizodě se zrodí písnička Možná v září, za společného přispění Kristiána (text), Mikuláše (melodie) a Heleny (zpěv). Kladem je český překlad písně, moc se mi líbí ale i to, že Sylva Sequensová ve scéně z nahrávacího studia chvílemi český text i krásně procítěně zpívá. Když připočítáme ještě scény, kdy Kristián vypráví Anežce o Johaně, a kdy Mikula, Helena a Kristián poprvé poslouchají společně nahrávku v garáži, nemůže zůstat oko suché. Tenhle díl se prostě stoprocentně povedl. Mimochodem, nechybí ani klasické pošťuchování Kristiána a Josého: "Anežce do očí? Jak to uděláš? Aha, máme lešení." ()