Pláž

Těžko přesně říct, jak se jí to podařilo, ale Pláž mě naprosto pohltila. A to jsem se jí přitom kvůli ne zrovna dobré pověsti poměrně dlouho vyhýbal. Leonardo DiCaprio se mi nakonec líbil více než v řadě novějších snímků a Danny Boyle (ačkoliv říká, že s Pláží také není stoprocentně spokojen) potvrdil, že je mistrem svého oboru a opět vytvořil až neskutečnou, postupně houstnoucí a v závěru infarktově vygradovanou atmosféru. Samozřejmě - jako vždy - za pomoci výborného soundtracku. A film má navíc dobrou myšlenku. (20.01.2015)

Když trojice mladých turistů poprvé vstoupila do Ráje, do úžasný Thajský pláže, zavanul ke mě (skrz okno) první jarní vánek. Jediné na co jsem se v té chvíli zmohl, bylo slovo: ku*va. V té chvili to bylo zcela oprávněný. Nijak přikrášlený. Bylo to prostě obrovský vydechnutí, které jsem potřeboval. V ten okamžik jsem tam byl s nima. S lidma, kteří chtěli změnit svůj život. Hledali-našli. Chtěli- dostali. Leonardu DiCapriovi jsem věřil všechno. Od prvních eufórických stavů z Thajské kultury, až po finální zmagoření a procitnutí. Tomuto skvělému herci stál za zády profík. Jasně, Danny Boyle! I The Beach mě utvrdila v tom, že tenhle režisér vytáhne největší trumfy vždycky v závěru filmu. Triviální scéna s fotografií a Dicapriovým lehkým úsměvem, navíc podpořená výbornou hudbou, rozpumpovala můj mozek na maximum. Vzpomněl jsem si na Sunshine, na Jamala a na drogový týpky z anglickýho podsvětí. Vyštrachal ze mě všechno. Všechno, co mělo s ním spojitost. To bylo úžasný. Někdo připodobňuje tenhle film ke scéně, kdy se návštěvníci pláže rozhodují, zda skočí z útesu do vody či ne. Že je film strašně nerozhodnej v tom, co chce říct a jeho poslání je na půli cesty k divákovi. Mě se to nezdá. Boyle to vzal po svém, pokud to někdo nepochopil, jeho problém. Díkybohu, že jsem ve skupině těch "co to pobrali". Velmi intenzivní zážitek, který si nejvíc vychutnáte v tomhle ročním období... (08.04.2009)

Boyle je jistě vypravěčský inovátor, na jím vytvářené obrázky a scenérie se krásně kouká a dokáže vnést kreativitu i do pubertálního filmového tripu na tropický ostrov plný trávy a nadržených žen. Pokud se bavíme jen o režii, originálním námětu a vynikajícím soundtracku, nikdo se nemůže nad kultovním statutem Pláže příliš podivovat, jestliže ale chceme brát v potaz i vývoj děje, jeho gradaci, emocionální či psychologickou hloubku nebo z něj plynoucí myšlenky, není tenhle exotický úlet vůbec ničím výjimečný. DiCapriova postava, která má být centrem vyprávění, je prazvláštně napsaná, její motivace se postupně stávají nesrozumitelnými, její vnitřní konflikt je zažehnut během několika okamžiků, a přestože veškeré problémy jdou na její vrub, jakoby to v konečném součtu ani nikomu moc nevadilo.... Zábavné dílko, ale ambice byly očividně mnohem výše. 65% (04.12.2015)

Tak tohle ne, přátelé. Když se chce někdo trhnout od turismu na záhadně zapomenuté pláži, která jako by právě vypadla z katalogů nejluxusnějších zájezdů, které hlavní hrdinové (oblečeni jak na módní přehlídce a vybeveni odlakovači na nechty atd.) nesnášejí... S tímto námětem se nedá dělat absolutně nic. Ze začátku to vypadá, že si Danny Boyle dělal zálusk na další kultovku alá Trainspotting, ale šlápl úplně vedle. Zlatý Zemeckisův Trosečník. (26.03.2003)

Trochu nevyvážený kompromis mezi filosofickým zamyšlením a videoklipem pro teenagery. Film není špatný, ale nějak se nedokáže rozhodnout, čím ve skutečnosti je. Příběh je dobrý. Lidé najdou ráj skrytýpřed chaotickým světem. Snaha o jeho udržení je však lemována ktrví, což nemůže vést nikam jinam, než že se ráj změní v peklo. Myšlenka je to jistě zajímavá, a stejně zajímavé je častoi obrazové ztvárnění - prostřihy na planetu Zemi z vesmíru, Richard (Caprio) jako postavička v počítačové hře...hlavně v druhé polovině se hrdina dostává do stavu na pokraji reality a halucinace. Jako bych tu viděl určité reminiscence na Gilliamův Strach a hnus v Las Vegas. Ale tam, kde Gilliam zachází ve své drogové vizi až na samou hranici srozumitelnosti a nebojí se natočit film, který by skutečně vypovídal něco o vnitřním stavu hrdinů, tam se Danny Boyle zastaví. Všechno proběhne v jakémsi náznaku. Scény Richardova zešílení jsou střídány jeho snahou zbalit Francouzku, to vše na idilické pláži... To se jistě dá vysvětlit jako záměr, jednotlivé složky spolu jistým způsobem kontrastují, ale jejich provázanost je chatrná. Pláž není film se špatnou myšlenkou, ale formou. Ta měla být buď mnohem umírněnější - znikl by tak ideální snímek pro faninky Leonarda, nebo měla přitvrdit, a to by si Boyle možná zopakoval jízdu, jakou byl Trainspotting. Takhle se mu obé vydařilo jen z půly. (02.12.2004)