Cosmética del enemigo
A Perfect Enemy
Kosmetik des Bösen
Réžia:
Kike MaílloKamera:
Rita NoriegaHrajú:
Tomasz Kot, Marta Nieto, Athena Strates, Dominique Pinon, Götz Vogel von Vogelstein, Stefanie FrüchtenichtObsahy(1)
Známemu architektovi (Tomasz Kot), ktorému pred dvadsiatimi rokmi bez stopy zmizla žena, nastúpi po konferencii v Paríži do taxíku mladá žena (Athena Strates). Kvôli hustej premávke po ceste na letisko obaja zmeškajú svoje lety a keďže majú čas, tajomná neznáma mu začne rozprávať svoje príbehy, počas ktorých sa zamýšľa nad tým, či sú výpoveďou jej chorej a zvrátenej mysle. A prečo práve on? Kvôli čomu si vybrala práve jeho? (sochoking)
(viac)Videá (4)
Recenzie (13)
Tých konverzačiek je v poslednej už fakt príliš, takže v takej konkurencii je už aj dosť náročné priniesť niečo originálne a pútavé. Španieli sú v rámci súčasnej kinematografie skvelí a parádne si poradili aj s touto výzvou. Spočiatku mi išla otravná a vtieravá Texel poriadne na nervy (podobne ako samotnému Jeremiaszovi). Ale ako sa neskôr ukázalo, malo to svoj pádny dôvod. Niektoré dialógy boli síce trochu scestné a nie som si istý či zrovna zapasovali do tej kompozície, ale konečný efekt bol vynikajúci - samozrejme, až vtedy, keď si to človek všetko spojil do súvislostí. Trochu škoda, že pointa prišla o kus skorej ako by to bolo vhodné, a občas prehnaná vizualizácia (myslím tým najmä ten betón). Ale inak skvelé, plné metafor a symbolov! 4* ()
Nahá žena na obálke je marketingový podvod, uvidíme akurát tak poodhalené stehno, inak sú všetci zahalení až po uši. Audi v daždi a záhadná žena zaujme, jej kecy na letisku už menej a už vôbec nie ako požierala mačacie konzervy s pečeňou. Premohol som sa a nevypol film, dobre som urobil, príbehy sa začínjú zaujímavo zauzľovať až po konečné finále už držia v napätí. Záverečná scéna na toalete v lietadle nemá chybu. Lepší názov filmu by bol "svedomie v betóne". Rozprávačku by som obliekol úplne inak, do tmavšej s tmavými vlasmi. Zaujínavý španielsky snímok s menej zaujínavým prevedením. ws ()
Malý thriller o vině a paměti. Slavný architekt je dekonstruován užvaněnou dvacetiletou slečnou. Občas až psychologické absurdity. Je to ten druh psychologického thrilleru, který je vystavován tak pomalu, že to na začátku ani nepřipomíná thriller. Stále udržuje určitou úroveň podezření. Konec je trochu zklamáním ()
Průměrný thriller, který si hraje na něco více. Chlápek má přednášku ke knize a jede na letiště po cestě nabere ženskou co tam chce taky a ona mu vypráví příběhy. Příběhy nejsou dobré a nemají čím zaujmout jeden je, že jedla kočičí konzervy druhý je, že zabila na dálku svou kamarádku ze školy tím, že si to přála a třetí je, že zabila ženskou co milovala. Pak ten chlap zjistí, že jsou to příběhy o něm a konec , který nedává smysl spoilery jelikož pokud to byla jeho dcera znamená to, že mrtvá ženská zazděná do letiště nějakým záhadným způsobem porodila což je blbost. 40 procent ()
Musel jsem ubrat jednu hvězdu za předvídavost děje, i psychologii postav. Pokud někomu nědošlo o co tu jde hned po té, co slečna/svědomí, dořekla svůj třetí příběh, tak má velmi malou empatickou linku. Ačkoli, jak jsme si přečetl recenze tady, tak jsou lidé, kterým nedošla ani sama abstrakce.. U takového hodnocení bych se jen chtěl zeptat.. "A co už, že porodila někde v betonu, ale on dokonce tu dceru utopil v betonu taky.. a to ještě během komerčního letu " :-D No, máme tu klasickou zápletku, budování podhoubí jde skvěle. Slečna/svědomí je otravná, nepříjemná a nehezká, přesto, že jí vlastně chceme poznat víc, takže výběr herečky vlastně super a provedení skoro mistrovské. Takže nakonec tu máme výborný film, kterému k uchvácení chybí jen to jendo jediné.. Je prostě příliš snadno předvídatelný... Vývoj i motivace, jakoby zapadly dřív, než autor chtěl, aby nám došly... Je to asi takové jako kdyby Goffrey Rush v Nejvyšší nabídce odhalil tu pointu dřív, než vstoupil do domu.. a celé to budované napětí, vedoucí k tomu rozuzlení je náhle to tam... A přitom by stačilo tak nějak málo.. maloučko.. Například nepředpokládat, že je dnešní divák jen konzumní zboží a nepředkládat mu vodítka nba stříbrném podnose... Abychom pak totiž na konci mohli říct "No jasně, to se dalo čekat.." Po vzoru Agáty Christie... Jenže... Kdo jiný by to byl, než zahradník, když ten, kdo je mrtev je růže... ()
Reklama